Jsem ateista nebo agnostik?
Ž
ádost o toleranci tváří v tvář novým dogmatům

Bertrand Russell (1947)


Mluvím jako někdo, jehož otec zamýšlel vychovat jako racionalistu. Byl stejně tak racionalistou jako jsem já, ale zemřel, když mi byly tři roky, a Kancléřský soud rozhodl, že zažiji výhody křesťanského vzdělání.
Domnívám se, že Kancléřský soud toho možná od té doby lituje. Nezdá se, že to byl tak dobrý nápad, jak doufali. Možná, že řeknete, že by to bylo dost škoda, kdyby křesťanské vzdělání mělo zaniknout, protože byste pak neměli už žádné další racionalisty.
Ti se totiž rodí hlavně z reakce na systém vzdělání, který považuje za docela správné, že otec by měl vydávat rozhodnutí, že jeho syn by měl být vychován jako Muggletonián, řekněme, nebo vychován v jakémkoliv jiném druhu nesmyslu, ale za žádnou cenu nesmí být vychován myslet racionálně. Když jsem byl mladý, bylo to považováno za nezákonné.


Hřích a biskupové
Od té doby, co jsem se stal racinalistou, jsem zjistil, že ve světě stále existuje povážlivý prostor pro praktický význam racionalistického životního postoje, nejen pokud jde o geologii, ale ve všech druzích praktických záležitostí, jako jsou rozvody a kontrola porodnosti, a otázka, která se objevila docela nedávno, umělé oplodnění, kde nám biskupové říkají, že něco je závažný hřích, ale vážný hřích je to jen proto, že o otm je nějaký text v Bibli. Není to vážný hřích proto, že by to škodilo všem lidem, o to nejde. Pokud budete moci říkat, a pokud budete moci přesvědčit parlament, aby říkal, že nějaká věc se nesmí dělat jen proto, že se toho týká nějaký text v Bibli, potud bude ještě dlouho zřejmé, že je v praxi velice zapotřebí racionalismu.
Jak možná víte, dostal jsem se do velikých potíží ve Spojených státech pouze proto, že v určitých praktických otázkách jsem se domníval, že etické rady podávané v Bibli nejsou přesvědčivé, a že v jistých věcech by měl člověk jednat jinak, než co říká Bible. Na tomto základě nařídil soud, že nejsem vhodná osoba k vyučování na univerzitách ve Spojených státech, takže mám určitý praktický důvod pro to, abych dával přednost racionalismu před jinými životními postoji.


Nebuďte si příliš jistí!!
Otázka, jak definovat racionalismus, není vůbec jednoduchá. Nemyslím si, že byste ji mohli definovat tím, že odmítnete to nebo ono křesťanské dogma. Bylo by dokonale možné být naprostým a absolutním racionalistou v pravém smyslu toho slova a přesto akceptovat to nebo ono dogma.
Otázka je, jak dospět k vašim názorům a ne, co jsou vaše názory. To, v co věříme, je nadřazenost rozumu. Jestliže by vás rozum měl vést k ortodoxním závěrům, dobře; jste stále racionalista. Pro mě je základní věc to, že člověk by měl zakládat své argumenty na tom druhu důvodů, které se přijímají ve vědě, a neměl by nikdy nic, co přijímá, považovat za zcela jisté, ale jen za více či méně pravděpodobné. Nebýt si naprosto jistý je, jak myslím, jedním ze základních rysů rozumnosti.


Důkazy existence Boha
Existuje jedna praktická otázka, která mne často trápí. Kdykoliv totiž jedu do cizí země nebo do vězení nebo jiného podobného místa, vždy se mne ptají, jakého jsem náboženství.
Nikdy nevím, zda-li mám říci "agnostik" nebo "ateista". Je to velice obtížná otázka a troufám si tvrdit, že některé z vás jistě také už trápila. Jako filosof, kdybych mluvil k čistě filosofickému publiku, bych měl říci, že bych se měl popsat jako agnostik, protože si myslím, že neexistuje přesvědčivý argument, kterým by se dalo dokázat, že nějaký Bůh neexistuje.
Na druhou stranu, jestliže mám poskytnout správný dojem obyčejnému člověku z ulice, myslím, že bych měl říci, že jsem ateista, protože když říkám, že neumím dokázat, že neexistuje nějaký Bůh, měl bych stejně tak dodat, že neumím dokázat, že neexistují homérští bohové.
Nikdo z nás by vážně nezvažoval možnost, že všichni Homérovi bohové skutečně existují, a přesto kdyby se člověk pustil do logického důkazu, že Zeus, Héra, Poseidón a ostatní z nich neexistovali, shledal by, že je to strašná práce. Nemohl by takový důkaz podat.
Tudíž, pokud jde o olympské bohy, kdybych mluvil k čistě filosofickému publiku, řekl bych, že jsem agnostik. Ale když mluvím lidově, myslím, že my všichni bychom řekli s ohledem na tyto bohy, že jsme ateisté. Pokud jde o křesťanského Boha, měl bych, jak myslím, udělat přesně totéž.


Skepticismus
Existuje přesně stejný stupeň možnosti a pravděpodobnosti, že existuje křesťanský Bůh, jako že existuje homérský Bůh. Neumím dokázat, že buď křesťanský Bůh nebo homérští bohové neexistují, ale nemyslím si, že jejich existence je alternativa, která je dostatečně pravděpodobná, aby si zasloužila vážnou úvahu. Tudíž předpokládám, že na těch dokumentech, které mi předkládají při jistých příležitostech, bych měl říci, "ateista", ačkoliv to byl a je obtížný problém a někdy jsem řekl to a jindy ono bez jasné zásady, jíž bych se řídil.
Když člověk připustí, že nic není jisté, musí, jak si myslím, rovněž připustit, že některé věci jsou mnohem více téměř jisté než jiné. Je mnohem více jisté, že jsme zde dnes večer shromážděni, než je to, že ta či ona politická strana je v právu. Jistěže existují stupně jistoty, a člověk by tuto skutečnost měl velice pečlivě zdůrazňovat, protože jinak skončí v naprostém skepticismu, a úplný skepticismus by samozřejmě byl naprosto neplodný a zcela bez užitku.


O pronásledování
Člověk si musí pamatovat, že některé věci jsou mnohem pravděpdoobnější než jiné a mohou být tak pravděpodobné, že nestojí za to si pamatovat v praxi, že nejsou zcela jisté, vyjma toho, když přijde na otázku pronásledování.
Jestliže dojde k upalování někoho na hranici za to, že něčemu takovému nevěří, pak stojí za to se upamatovat, že konec konců může mít pravdu, a nestojí za to jej pronásledovat.
Obecně, jestliže například někdo tvrdí, že země je placka, jsem docela ochotný k tomu uznat, že by měl své mínění propagovat jak jen je mu libo. Může mít ovšem pravdu, ale nemyslím si, že ji má. V praxi, jak myslím, uděláte lépe, když budete předpokládat, že země je kulatá, ačkoliv samozřejmě se můžete mýlit. Tudíž, nemyslím si, že bychom měli být naprostými skeptiky, s výjimkou učení o stupních pravděpodobnosti.
Domnívám se, že všeobecně je to druh učení, který svět potřebuje. Svět se stal přeplněným dogmaty, Stará dogmata se možná rozložila, ale povstala nová, a všeobecně se domnívám, že dogma je škodlivé v přímé úměře k jeho novosti. Nová dogmata jsou mnohem horší než stará.

Home