HOLBACHIA - ATEISTICKÝ WEB

 

Stephen Hawking - citáty

 

1. Jak uvidíme, nemá pojem času význam před počátkem univerza. Poprvé to zdůraznil sv. Augustin. Na otázku: Co dělal Bůh předtím, než stvořil svět? Augustin neodpověděl: Připravoval peklo pro lidi, co se ptají takové otázky. Místo toho řekl, že čas je vlastností univerza, které stvořil Bůh, a že čas před počátkem světa neexistoval. [Stephen Hawking, Stručná historie času (New York: Bantam, 1988), str. 8]

2. Hubbleova pozorování naznačila, že existoval okamžik času, nazývaný Velký třesk (the big bang), kdy byl vesmír infinitezimálně (nepatrně, pozn. Manfred) malý a nekonečně hustý. Za takových podmínek by se všechny vědecké zákony a tudíž veškerá schopnost předpovídat budoucnost zhroutily. Jestliže nějaké události předcházely tomuto okamžiku, potom nemohly ovlivnit to, co se děje v přítomnosti. Jejich existenci lze ignorovat, protože by neměla žádné pozorovací důsledky. Lze říci, že čas začal při Velkém třesku, ve smyslu, že předchozí okamžiky jednoduše nelze definovat. Je třeba zdůraznit, že tento počátek v čase se velmi liší od těch, o nichž se uvažovalo předtím. V neměnném vesmíru je počátek v čase něco, co nutně musí být uděleno nějakou bytostí mimo tento vesmír; pro nějaký počátek neexistuje žádná fyzikální nutnost. Lze si představit, že Bůh stvořil vesmír doslova v kterémkoliv bodě času v minulosti. Na druhou stranu, jestliže se vesmír rozpíná, mohou zde být fyzikální důvody, proč musel existovat nějaký počátek. Lze si představovat, že Bůh stvořil vesmír v okamžiku Velkého třesku, nebo dokonce potom přesně tím způsobem, že to vypadá, jako by tu byl nějaký Velký třesk, ale bylo by nesmyslné předpokládat, že vesmír byl stvořen před Velkým třeskem. Rozpínající se vesmír nevylučuje předem nějakého stvořitele, ale klade omezení na to, kdy mohl provést svou práci! [Stephen Hawking, A Brief History of Time (New York: Bantam, 1988), pp. 8-9.]

3. Po celá sedmdesátá léta jsem se zabýval hlavně studiem černých děr, ale v roce 1981 se znovu probudil můj zájem o otázky o původu a osudu vesmíru, když jsem se zúčastnil konference o kosmologii, organizované jezuity ve Vatikánu. Katolická církev udělala vážnou chybu, pokud jde o Galilea, když se pokoušela ustavit zákon ve vědeckém problému a vyhlásila, že slunce obíhá kolem země. Nyní, o celá staletí později, se rozhodla pozvat množství odborníků, aby jí poradili v kosmologii. Na konci konference se účastníkům dostalo přijetí u papeže. Řekl nám, že je naprosto v pořádku studovat vývoj vesmíru po Velkém třesku, ale že bychom neměli zkoumat sám Velký třesk, protože to byl okamžik Stvoření a tudíž dílo Boží. Byl jsem tehdy rád, že neví o tématu rozhovoru, který jsem zrovna měl na konferenci -- možnost, že časoprostor je konečný, ale nemá žádné hranice, což znamená, že neměl žádný počátek, žádný okamžik Stvoření. Netoužil jsem vůbec sdílet osud Galileův, s nímž cítím silný pocit totožnosti, částečně kvůli tomu, že náhodou jsem se narodil přesně tři sta let po jeho smrti! [Stephen Hawking, A Brief History of Time (New York: Bantam, 1988), pp. 115-16.]

4. Inteligentní bytosti v těchto oblastech by tedy neměly být překvapeny, jestliže pozorují, že jejich lokalita ve vesmíru uspokojuje podmínky nutné pro jejich existenci. Je to podobný případ jako boháč, který bydlí v přepychové čtvrti, a který nikde nevidí žádnou chudobu. [Stephen Hawking, A Brief History of Time (New York: Bantam, 1988), p. 124.]

5. Kvantová teorie gravitace otevřela novou možnost, v níž by prostoročas neměl žádnou hranici a tak by nebylo nutné specifikovat dění na takové hranici. Neexistovaly by žádné singularity, v nichž by se přírodovědecké zákony hroutily a žádný okraj časoprostoru, na kterém by se člověk musel odvolávat na Boha nebo nějaký nový fyzikální zákon, který by stanovil hraniční podmínky prostoročasu. Dalo by se říci: "Hraniční podmínka vesmíru je ta, že nemá žádnou hranici.' Vesmír by byl dokonale obsažen sám v sobě a neovlivňovalo by jej nic mimo něj. Nebyl by ani stvořený ani zničitelný. Prostě by jen BYL [Stephen Hawking, A Brief History of Time (New York: Bantam, 1988), p. 136.]

6. Myšlenka, že prostor a čas mohou tvořit uzavřený povrch bez hranice má rovněž hluboké implikace pokud jde o roli Boha v záležitostech vesmíru. S úspěchem vědeckých teorií při popisování událostí začíná většina lidí věřit, že Bůh dovoluje vesmíru, aby se vyvíjel podle řady zákonů a nezasahuje ve vesmíru, aby tyto zákony neporušil. Avšak ony zákony nám neříkají, jak vesmír asi vypadal, když začal -- stále by bylo na Bohu, aby natáhnul celý hodinový strojek a vybral, jak začít. Takže pokud má vesmír nějaký počátek, mohli bychom předpokládat, že měl tvůrce. Ale jestliže je vesmír skutečně naprosto obsažený v sobě a nemá žádnou hranici nebo kraj, neměl by ani počátek ani konec: prostě by jen byl. Jaké místo zde pak zbývá pro nějakého Tvůrce? [Stephen Hawking, A Brief History of Time (New York: Bantam, 1988), p. 140-41.]

7. Bůh nejenže hraje v kostky. Někdy hází kostkami tam, kde nemohou být vidět. Chtěl jsem ukázat, že je možné způsob, jakým vznikl vesmír, určit pomocí fyzikálních zákonů. V tom případě by nebylo nutné odvolávat se na Boha, abychom mohli rozhodnout, jak vesmír vzniknul. To nedokazuje, že neexistuje Bůh, pouze to, že Bůh není nutný. [Stephen W. Hawking, Der Spiegel, 1989]

8. Není nutno se odvolávat na Boha, jako toho, kdo nastavil počáteční podmínky pro stvoření vesmíru, ale jestliže to někdo udělá, pak by bůh musel jednat prostřednictvím fyzikálních zákonů. [Stephen Hawking, Černé díry & dětské vesmíry]



(c) 2003 překl. Manfred de la Sense