Pět hlavních omylů kolem evoluční teorie
Copyright © 1995-1997 by Mark Isaak
[Last Update: November 16, 1998]

 

Velká část důvodů, proč mohou kreacionistické argumenty proti evoluci vypadat tak přesvědčivě, je způsobena tím, že se netýkají evoluční teorie, ale spíše argumentují proti souboru omylů, které lidé oprávněně mohou považovat za směšné. Kreacionisté se nesprávně domnívají, že jejich chápání evoluce je to, co evoluční teorie skutečně tvrdí, a prohlašují evoluci za vyvrácenou. Ve skutečnosti je to tak, že ani neuchopili téma evoluce. (situaci obecně nepomáhá ani mizerné vědecké vzdělání. Dokonce ani většina studentů začínajících studovat biologii na vysoké škole evoluční teorii nechápe.)

Pět níže uvedených tezí se zdá být nejběžnějšími omyly založenými na slaměném strašáku kreacionistické verze evoluce. Jestliže uslyšíte někoho, jak tyto mylné teze říká, je nejvyšší pravděpodobnost, že toho moc o skutečné evoluční teorii neví, a nemůže se o ní vyjadřovat poučeně.

Vysvětlení, proč jsou tato tvrzení chybná, předkládáme níže. Jsou stručná a tudíž poněkud zjednodušená; konzultujte prameny na konci stránky, v nichž najdete podrobnější vysvětlení.


"Evoluce nebyla nikdy vědecky pozorována."

Biologové definují evoluci jako změnu v genofondu nějaké populace v čase. Jedním z příkladů je hmyz, který vyvíjí rezistenci na pesticidy v období posledních několika let. Dokonce i většina kreacionistů uznává, že evoluce na této úrovni je prokázaný fakt. To, co si neuvědomují, je skutečnost, že toto tempo či míra evoluce je všechno, co je potřeba k vytváření diversity všech forem života ze společného předka.

Původ nových druhů evolucí byl rovněž pozorován, jak v laboratoři, tak ve volné přírodě. Viz např. (Weinberg, J.R., V.R. Starczak, and D. Jorg, 1992, "Evidence for rapid speciation following a founder event in the laboratory." Evolution 46: 1214-1220). Několik dalších příkladů podává stránka "Pozorované případy vzniku druhů" FAQ v archívech talk.origins.

Dokonce i bez těchto přímých pozorování by bylo chybné tvrdit, že evoluce nebyla pozorována. Důkazy nejsou omezeny pouze na to, že vidíte, jak se něco děje přímo před vašima očima. Teorie evoluce dovoluje předpovědi o tom, co bychom měli očekávat, že uvidíme u fosilií, v komparativní anatomii, genetických sekvencích, geografickém rozmístění druhů atd., a tyto vědecké předpovědi už byly mnohokrát znovu a znovu verifikovány. Množství pozorování podporujících evoluci je ohromující.

To, co nebylo pozorováno, je jak se jeden živočich neočekávaně přemění na naprosto jiného, jako např. kdyby se žába proměnila v krávu. Toto není pro evoluční teorii vůbec problém, protože evoluce nepředkládá výskyty ani vzdáleně podobné něčemu takovému. Ve skutečnosti, kdybychom někdy pozorovali, jak se žába mění na krávu, by to byl velmi silný důkaz proti evoluci.


"Evoluce porušuje druhý zákon termodynamiky."

Tato teze ukazuje více nepochopení termodynamiky než evoluce. Druhý zákon termodynamiky říká: "Není možný žádný proces, v kterém je jediným výsledkem přesun energie z chladnějšího do teplejšího tělesa." [Atkins, 1984, The Second Law, str. 25] Teď se asi škrábete na hlavě a divíte se, co to má co dělat s evolucí. Zmatek nastává, když se druhý zákon vyjádří jiným, rovnocenným způsobem: "Entropie uzavřeného systému se nemůže zmenšit." Entropie je indikací nepoužitelné energie a často (ale ne vždy!) odpovídá intuitivním představám neuspořádanosti nebo náhodnosti. Kreacionisté proto mylně vykládají druhý zákon, aby mohli říct, že věci neustále spějí od řádu k neuspořádanosti (disorder).

Přehlížejí však, že život není uzavřený systém. Slunce poskytuje k pohonu věcí více než dostatek energie. Jestliže zralé rajče (rostlina) může mít více použitelné energie než semeno, z něhož vyrostlo, proč by měl někdo očekávat, že příští generace rajčat nemůže mít ještě více použitelné energie? Kreacionisté se někdy pokoušejí tuto námitku obejít tvrzením, že informace nesená živými entitami (living things) jim dovoluje tvořit řád. Avšak nejen život je irelevantní druhému zákonu termodynamiky, pohyb od neuspořádanosti k řádu je běžný i v neživých systémech. Sněhové vločky, písečné duny, tornáda, stalaktity, stupňovitá říční dna a blesky představují jen několik málo příkladů řádu pocházejícího z neuspořádanosti v přírodě; žádný z nich nevyžaduje inteligentní program, aby dosáhl řádu. V jakémkoliv netriviálním systému se spoustou energie proudící skrz něj zcela jistě zjistíte, že v něm někde povstává řád. Jestliže je řád z chaosu (order from disorder) považován za porušení druhého zákona termodynamiky, proč je v přírodě tak všudypřítomný?

Termodynamický argument proti evoluci ukazuje nepochopení evoluce stejně jako termodynamiky, protože jasné porozumění tomu, jak evoluce pracuje, by mělo odhalit hlavní díry tohoto argumentu. Evoluční teorie tvrdí, že organismy se reprodukují s pouze malými změnami mezi jednotlivými generacemi (po svém vlastním způsobu, takříkajíc). Například některá zvířata by mohla mít přívěsky, které jsou delší nebo kratší, tlustější nebo plošší, světlejší nebo tmavější, než u jejich rodičů. Příležitostně by změna mohla spočívat v tom, že budou mít čtyři nebo šest prstů místo pěti. Jakmile se objeví rozdíly, teorie evoluce vyžaduje, že povedou k rozdílnému reprodukčnímu úspěchu. Například je možné, že ona zvířata s delšími přívěsky přežijí a budou mít více potomků než zvířata s krátkými přívěsky. Každý z těchto procesů lze dnes pozorovat. Zcela zřejmě neporušují žádný z přírodních zákonů.


"Neexistují žádné fosilie přechodných životních forem (transitional fossils)."

Přechodná fosilie (a transitional fossil) je taková, která vypadá, jako by pocházela z organismu středního mezi dvěma rodovými liniemi, což znamená, že má některé vlastnosti linie A, některé vlastnosti rodokmenu B, a pravděpodobně některé vlastnosti částečně přechodné mezi těmi dvěma. Přechodné fosilie se mohou vyskytnout mezi skupinami jakékoliv taxonomické úrovně, jako např. mezi druhy, mezi řády, atd. V ideálním případě by přechodná fosilie měla být nalezena stratigraficky mezi prvním výskytem rodové linie předků a prvním výskytem descendenční linie, ale evoluce rovněž předpovídá výskyt některých fosilií s přechodnou morfologií, které se vyskytují po obou rodových liniích. V evoluční teorii není nikde řečeno, že střední forma (nebo ostatně jakýkoliv organismus) mohou mít pouze jednu descendenční linii, nebo že střední forma sama musí vyhynout, když se vyvíjí linie descendentů.

Tvrdit, že neexistují žádné přechodné formy je jednoduše mylné. Paleontologie přece jen trochu pokročila od časů, kdy byl poprvé uveřejněn Původ druhů, a odkryla tisíce přechodných fosilií, jak podle časově restriktivních tak méně omezených definic. Soubor fosilních dokladů je dosud nepravidelný a vždy také bude; eroze a řídkost podmínek příznivých pro vznik zkamenělin činí tento fakt nevyhnutelným. Přechody se rovněž mohou vyskytovat v malé populaci, v malé oblasti, a/nebo v relativně krátkém úseku času; když platí jakákoliv z těchto podmínek, šance na nález fosilií přechodných forem se snižuje. Přesto máme mnoho příkladů, kde jsou výborné sekvence přechodných forem. Některé z pozoruhodných příkladů jsou přechody od plazů k savcům, od pozemských zvířat k raným velrybám a od raného lidoopa k člověku. Další četné příklady lze nalézt na the transitional fossils FAQ v archívu talk.origins, a na http://www.geo.ucalgary.ca/~macrae/talk_origins.html kde jsou ukázky některých skupin bezobratlovců.

Mylné pochopení týkající se chybějících fosilií přechodných životních forem je částečně zaviněno běžným způsobem, jak přemýšlíme o kategoriích. Když lidé myslí na kategorii jako "pes" nebo "mravenec", často se podvědomě domnívají, že kategorie je dobře ohraničená, nebo že existuje nějaká věčná ideální forma (pro filosofy, platónská idea), která kategorii vymezuje. Tento způsob myšlení vede lidi k tomu, aby vyhlašovali, že Archeopteryx je "100% pták," i když je jasně mixem ptačích a plazích znaků (ve skutečnosti má více znaků plazích než ptačích). Pravda je taková, že kategorie jsou utvořené člověkem a umělé. Příroda jimi není nijak omezována a neřídí se jimi.

Někteří kreacionisté tvrdí, že hypotéza přerušované rovnováhy (punctuated equilibrium) byla navržena (Eldredgem a Gouldem) proto, aby vysvětlila mezery ve nálezech fosilií. Ve skutečnosti byla navržena proto, aby vysvětlila relativní vzácnost přechodných forem, nikoliv jejich naprostou absenci, a aby objasnila, proč se vznik druhů v některých případech jeví být relativně rychlý, postupný v jiných, a u určitých druhů během určitých období vůbec žádný. V žádném případě nepopírá, že přechodné sekvence existují. Ve skutečnosti jsou jak Gould tak Eldredge otevření odpůrci kreacionismu.

"Ale paleontologové objevili několik vynikajících příkladů prostředkujících forem a sekvencí, což je více než dostačující k tomu, aby to přesvědčilo kteréhokoliv nezaujatého skeptika o skutečnosti materiální genealogie života." - Stephen Jay Gould, Natural History, květen 1994


"Evoluční teorie tvrdí, že život začal a jeho evoluce pokračovala úplnou náhodou (by random chance)."

Neexistuje zřejmě žádný jiný výrok, který by byl lepší známkou toho, že debatér nerozumí evoluční teorii. Náhoda jistě hraje v evoluci velkou roli, ale tento argument zcela ignoruje fundamentální roli přirozeného výběru, a výběr je pravým opakem náhody. Náhoda, v podobě mutací, poskytuje genetickou variaci, která je surovinou, s níž musí přirozený výběr pracovat. Odtud přirozený výběr třídí jisté variace. Tyto variace, které svým vlastníkům umožňují větší reprodukční úspěch (a náhoda zajišťuje, že takové prospěšné mutace jsou nevyhnutelné), se udrží a méně úspěšné variace jsou vyřazeny. Když se změní prostředí nebo když se organismy přesunou do odlišného prostředí, jsou selektovány odlišné variace a ty vedou nakonec ke vzniku odlišných druhů. Škodlivé mutace obvykle rychle vymřou, takže nezasahují do procesu akumulace prospěšných mutací.

Ani abiogeneze (vznik prvního života) neprobíhá čistě náhodou. Atomy a molekuly se neuspořádávají čistě náhodně, ale podle svých chemických vlastností. Obzvláště v případě atomů uhlíku to znamená, že se komplexní molekuly jistě utvářejí spontánně, a tyto komplexní molekuly mohou působit jedna na druhou a vytvářet ještě složitější molekuly. Jakmile molekula utvoří formaci, která je přibližně sebe-replikující, přirozený výběr vede tento útvar k ještě výkonnějším replikátorům. První sebe-replikující se objekt nemusel být tak složitý jako moderní buňka nebo dokonce vlákno DNA. Některé sebe-replikující molekuly nejsou ve skutečnosti tak moc složité (jako organické molekuly).

Někteří lidé stále argumentují tím, že je prudce nepravděpodobné, aby se daná sebe-replikující se molekula vytvořila v daném bodě (ačkoliv obvykle nezmiňují tyto "danosti", ale ponechávají je ve svých úvahách přítomné implicitně). To je pravda, ale na onom problému pracovaly celé oceány molekul a nikdo neví, kolik možných sebe-replikujících se molekul mohlo posloužit jako ona první. Výpočet pravděpodobnosti abiogeneze je bezcenný, pokud neuzná nezměrnou řadu počátečních látek, z nichž se první replikátor mohl utvořit, pravděpodobně nesčetné odlišné formy, které první replikátor mohl mít, a fakt, že velká část celé stavby replikující se molekuly, kterou by vše začalo, by byla nenáhodná.

(Měli bychom také poznamenat, že evoluční teorie nezávisí na tom, jak začal první život. Správnost nebo nesprávnost jakékoliv teorie abiogeneze by na teorii evoluce neměla ani v nejmenším žádný vliv.)


"Evoluce je pouze teorie; nebyla dosud prokázána."

Nejprve bychom měli objasnit, co znamená slovo "evoluce". Podobně jako mnohá jiná slova má slovo "evoluce" více významů. Jeho přísně biologická definice je "změna v četnostech alel (dědičných základů znaku, pozn. překl.) v čase." Podle této definice je evoluce nepopíratelný fakt. Většina lidí, jak se zdá, si spojuje slovo "evoluce" hlavně se společným původem, teorií, že všechen život povstal z jednoho společného předka. Mnoho lidí se domnívá, že je dost důkazů pro to, abychom i toto nazývali faktem. Avšak společný původ ještě není teorie evoluce, ale její zlomek (a rovněž součást několika dosti odlišných teorií). Teorie evoluce nejenže říká, že se život vyvinul, rovněž zahrnuje mechanismy, jako jsou mutace, přirozený výběr, a genetický drift, které znamenají důležitý faktor pro dosažení vysvětlení, jak se život vyvíjel.

Jestliže nazýváme teorii evoluce "pouze teorií", tak máme, přísně řečeno, pravdu, ale představa, kterou se snažíme těmito slovy předat, je naprosto mylná. Argument spočívá na konfúzi mezi tím, co slovo "teorie" znamená v neformálním úzu a co ve vědeckém kontextu. Teorie ve vědeckém slova smyslu je "koherentní skupina obecných tezí použitých jako principy vysvětlení pro nějakou třídu jevů" [Random House American College Dictionary]. Pojem neimplikuje nejistotu nebo absenci jistoty. Obecně řečeno, vědecké teorie se liší od vědeckých zákonů pouze v tom, že zákony lze vyjádřit mnohem stručněji. Teorie implikuje vnitřní konzistentnost, shodu s pozorováními a užitečnost (kreacionismus není teorií hlavně kvůli poslednímu z těchto bodů; vyjadřuje málo nebo žádná zvláštní tvrzení o tom, co bychom měli očekávat, že nalezneme, takže jej nelze k ničemu využít. Kdykoliv přece jen činí nějaké falsifikovatelné předpovědi, je dokázána jejich nesprávnost).

Absence důkazu také není slabina. Naopak, tvrdit, že něčí závěry jsou nevyvratitelně spolehlivé, je znakem arogance. Nic ve skutečném světě ještě nebylo nekompromisně prokázáno, a nikdy nebude. Důkaz, v matematickém smyslu slova, je možný pouze tehdy, jestliže si dopřejete ten luxus a definujete universum, v němž pracujete. Ve skutečném světě musíme pracovat se stupni jistoty založené na pozorovaných důkazech. Čím více a lepších důkazů pro něco máme, tím více jistoty té věci připisujeme; když je dostatek důkazů, nazveme ono něco faktem, i když ještě není 100% jisté.

Evoluce má to, co má každé dobré vědecké tvrzení -- důkazy, a to spousty. Evoluční teorie je podporována širokou řadou pozorování v oblastech jako je genetika, anatomie, ekologie, zvířecí chování, paleontologie a další. Jestliže chcete zpochybnit teorii evoluce, musíte zaútočit na všechny tyto důkazy. Musíte ukázat, že tyto důkazní materiály jsou buď nesprávné nebo nepodstatné nebo že se lépe hodí do jiné teorie. Ovšem abyste to mohli dokázat, musíte znát jak teorii, tak její důkazy.


Závěr

Výše zmíněných pět mylných představ o evoluci není vůbec všechno. Další běžná nedorozumění se týkají toho, jak fungují techniky geologického datování, důsledků pro morálku a náboženství, významu "uniformitarianismu,"a mnoha dalších věcí. Odpovědět zde na všechny tyto námitky by bylo nemožné.

Ale uvažte: asi před sto lety vědci, kteří byli tehdy převážně kreacionisté, zkoumali svět, aby se dozvěděli, jak Bůh dělá věci. Tito kreacionisté dospěli k závěrům o staré zemi a živočišných druzích pocházejících z evoluce. Od té doby tisíce vědců studovali a studují evoluci čím dál sofistikovanějšími nástroji. Mnozí z těchto vědců výborně rozumí zákonům termodynamiky, tomu, jak se interpretují fosilní nálezy atd. a kdyby našli lepší alternativu k evoluci, získali by tím slávu a bohatství. Někdy jejich práce změnila naše chápání významných detailů toho, jak působí evoluce, ale evoluční teorie stále má v podstatě jednomyslný souhlas u lidí, kteří na jejím výzkumu pracují.

další linky:

Kreacionista vyvrací tento FAQ
Kreacionista Tim Wallace sepsal vyvrácení každého z bodů tohoto FAQ. (navzdory vykradené tiráži, Wallaceho web stránka není součástí Talk.Origins Archive.)
Kritika Wallaceho

Evolucionista Wayne Duck odpovídá Timu Wallaceovi.


Další čtení

Níže uvedené "FAQ" stránky jsou dostupné na World Wide Web http://www.talkorigins.org/. Jsou rovněž dostupné via ftp na ics.uci.edu, adresář /pub/origins. Archív rovněž obsahuje mnoho dalších stránek, které pro vás mohou být zajímavé.

Co znamená evoluce, jak působí, a důkazy pro ni:

Colby, Chris. faq-intro-to-biology: Introduction to Evolutionary Biology
Mayr, Ernst. 1991. One Long Argument
Darwin, Charles. 1859. On the Origin of Species by Means of Natural Selection

Témata a důkazy vzniku živočišných druhů:

Boxhorn, Joseph. faq-speciation: Observed Instances of Speciation
Weiner, Jonathan. 1994. The Beak of the Finch: A Story of Evolution in Our Time

Vysvětlení, jak náhodnost může vést k uspořádání (design):

Dawkins, Richard. 1986. The Blind Watchmaker
Bonner, John T. 1988. The Evolution of Complexity by Means of Natural Selection
Kauffman, Stuart A. 1993. The Origins of Order: Self-Organization and Selection in Evolution [very technical]

Čtivý úvod do druhého zákona termodynamiky:

Atkins, Peter W. 1984. The Second Law

Pokud jde o přechodné formy a jejich doklady:

Colbert, Edwin H. 1991. Evolution of the Vertebrates, 4th ed.
Hunt, Kathleen. faq-transitional: Transitional Fossils

Chcete-li vyčerpávajícím způsobem odpovědět na mnohá kreacionistická tvrzení:

Strahler, Arthur. 1987. Science and Earth History
Meritt, Jim. faq-meritt: Jim Meritt's general anti-creationism FAQ

 

Home Page | Browse | Search | Feedback | Links
The FAQ | Must-Read Files | Index | Creationism | Evolution | Age of the Earth | Flood Geology | Catastrophism | Debates

 

 

(c) 2003 překl. Manfred de la Sense