Úvod do ateismu

napsal mathew <meta@pobox.com>

Tento článek se chce pokusit nabídnout obecný úvod do ateismu. I když jsem se snažil být tak neutrální, jak jen to bylo možné, pokud jde o problematická témata, měli byste vždy mít na paměti, že tento dokument představuje pouze jeden úhel pohledu. Doporučil bych Vám, abyste hodně četli a udělali si své vlastní závěry.

Abych dodal textu soudržnost a postup, dal jsem tomuto článku podobu imaginárního rozhovoru mezi ateistou a teistou.

Prosím uvědomte si, že tento článek je pravděpodobně předpojatě zaměřen na odpovídání otázek vznesených z křesťanského hlediska. Je tomu tak proto, že FAQ soubory odrážejí otázky, které byly skutečně vzneseny, a jsou to převážně křesťané, kteří se snaží obracet na víru na alt.atheism.

Takže když hovořím o náboženství, mluvím primárně o náboženstvích jako jsou křesťanství, judaismus a islám, které věří v nějaký druh nadlidské božské bytosti. Spousta z celé debaty bude platit i na jiná náboženství, ale určitá část nikoliv.


"Co je ateismus?"

Ateismus se dá charakterizovat jako absence víry v existenci bohů. K této nepřítomnosti víry obecně dochází buď prostřednictvím promyšleného rozhodnutí, nebo z inherentní neschopnosti věřit náboženským učením, které se zdají doslova neuvěřitelné. Není to nedostatek víry zrozený z prostého ignorování náboženských učení.

Někteří ateisté jdou za pouhou absenci víry v bohy: aktivně věří, že určití bohové, nebo všichni bohové, neexistují. Takže o prosté nepřítomnosti víry v bohy se často mluví jako o pozici "slabého ateismu"; zatímco víra v to, že bohové neexistují (nebo nemohou existovat) je známá jako "silný ateismus".

Co se týče lidí, kteří nikdy nepřišli do styku s pojmem "bůh": zda-li jsou 'ateisté' nebo ne je věc diskuse. Protože je ale nepravděpodobné, že existuje někdo, kdo se nikdy nesetkal s náboženstvím, není tato debata příliš důležitá....

Je však důležité znát rozdíl mezi silnou a slabou ateistickou pozicí."Slabý ateismus" je prostý skepticismus; nevíra v existenci Boha. "Silný ateismus" je explicitně držená víra, že Bůh neexistuje. Prosím nenechejte se chytit předsudkem, že všichni ateisté jsou "silní ateisté". Existuje kvalitativní rozdíl mezi "silnou" a "slabou" pozicí; nejde jen o záležitost stupně.

Někteří ateisté věří v neexistenci všech bohů; jiní omezují svůj ateismus pouze na konkrétní, určité bohy, jak je např. křesťanský Bůh, spíše než že by je bez obalu popírali.

"Ale není nevíra v Boha totéž, jako víra, že neexistuje?"

Rozhodně ne. Nevíra v nějakou propozici znamená, že člověk nevěří, že je pravdivá. Nevěřit, že něco je pravdivé není ekvivalentní s vírou, že je to nesprávné; člověk jednoduše nemusí mít žádnou představu, zda-li je to pravdivé nebo ne. Což nás přivádí k agnosticismu.

"A co je agnosticismus?"

Termín 'agnosticismus' vymyslel profesor T.H. Huxley na jednom setkání Metafyzické společnosti v roce 1876. Definoval agnostika jako toho, kdo odmítá jak ("silný) ateismus tak teismus, a kdo věří, že otázka, zda-li existuje nějaká vyšší síla je neřešená a neřešitelná. Jinak řečeno, agnostik je někdo, kdo věří, že nevíme a ani nemůžeme jistě vědět, zda-li Bůh existuje.

Od té doby se však termín agnostik rovněž užívá k popisu těch, kdo se nedomnívají, že tato otázka je skutečně nepoznatelná, ale místo toho věří, že důkazy pro a proti Bohu jsou neprůkazné a nikam nevedou, a tudíž se o tomto problému nemůžeme rozhodnout.

Aby se zmenšil zmatek z používání termínu agnosticismus, doporučuje se, aby se užívání slova založeném na původní definici říkalo "přísný agnosticismus" a užívání založeném na druhé definici "empirický agnosticismus".

Slova jsou kluzká a jazyk nepřesný. Dejte si pozor na předsudek, že můžete poznat něčí filosofické stanovisko jednoduše z faktu, že se on nebo ona nazývá ateistou nebo agnostikem. Například, mnoho lidí používá slovo agnosticismus a míní tím to, čemu zde říkáme "slabý ateismus" a slova "ateismus" užívají pouze, když mluví o "silném ateismu".

Rovněž dejte pozor na to, že kvůli tomu, že slovo "ateista" má tolik významových odstínů, je velice obtížné generalizovat, pokud jde o ateisty. O všech ateistech lze jistě říci, že nevěří v Boha. Ale například jistě nelze říci, že všichni ateisté věří, že věda je ten nejlepší způsob, jak poznávat vesmír.

"A co termín "volnomyšlenkář"? Co znamená ten?"

Volnomyšlenkář je ten, kdo svobodně myslí -- někdo, kdo je připraven zvážit jakoukoliv možnost, a kdo určuje, které myšlenky jsou správné nebo nesprávné podle rozumu, který soudí podle konsistentní řady pravidel, jakou je např. vědecká metoda.

Freedom From Religion Foundation mají "ne-traktát" o tom, co znamená být volnomyšlenkářem, na adrese <URL:http://www.ffrf.org/nontracts/freethinker.html>.

"Takže co je filosofickým ospravedlněním nebo základem ateismu?"

Ateismus má mnoho filosofických ospravedlnění. Abys zjistil, proč je konkrétní člověk ateistou, je nelépe se zeptat přímo jeho.

Mnozí ateisté cítí, že představa Boha, jak je představována hlavními náboženstvími, je ve své podstatě sebe-popírající, a že je logicky nemožné, že by takový Bůh mohl existovat. Jiné jsou ateisty ze skepticismu, protože nevidí žádný důkaz, že Bůh existuje.

Existuje množství knížek, které detailně osvětlují filosofické ospravedlnění ateismu, jako např. Martin "Atheism: A Philosophical Justification" a Smith "Atheism: The Case Against God".

Samozřejmě, že někteří lidé jsou ateisty bez toho, že by měli nějaký konkrétní logický argument, kterým by svůj postoj podpořili. Pro některé je to prostě nejpohodlnější postoj, postoj zdravého rozumu, jaký lze zaujmout.

"Ale není nemožné dokázat neexistenci něčeho?"

Pro takové tvrzení existuje mnoho protipříkladů. Například, je celkem jednoduché dokázat, že neexistuje prvočíslo větší než všechna ostatní prvočísla. Samozřejmě, že zde se jedná o dobře vymezené objekty poslušné dobře vymezených pravidel. Jestli jsou bohové a vesmíry podobně dobře definované, to je věc diskuse.

Avšak když na okamžik budeme předpokládat, že existence Boha není prokazatelně nemožná, jsou tu stále subtilní důvody pro předpoklad Boží neexistence. Jestliže předpokládáme, že něco neexistuje, je vždy možné ukázat, že tento předpoklad je neplatný tak, že nalezeme jeden jediný protipříklad.

Jestliže na druhé straně předpokládáme, že něco existuje, a jestliže ona věc vzatá v potaz není prokazatelně nemožná, může ukázání, že tento předpoklad je neplatný, vyžadovat vyčerpávající pátrání po všech možných místech, kde by se taková věc mohla nacházet, abychom ukázali, že tam není. Takové vyčerpávající pátrání je často nepraktické nebo nemožné. Tento problém se ovšem netýká největších prvočísel, protože můžeme dokázat, že neexistují.

Tudíž se všeobecně přijímá, že musíme předpokládat, že věci neexistují, dokud nemáme důkaz(y), že existují. Dokonce i teisté se většinou řídí tímto pravidlem; nevěří v jednorožce, i když nemohou přesvědčivě dokázat, že žádní jednorožci nikde neexistují.

Předpokládat, že Bůh existuje, znamená učinit předpoklad, který pravděpodobně nelze testovat. Nemůžeme pátrat vyčerpávajícím způsobem všude, kde by Bůh mohl být, abychom dokázali, že nikde neexistuje. Takže skeptický ateista předpokládá kontumačně (tj. objekt jako důkaz chybí, pozn. překl.), že Bůh neexistuje, protože to je předpoklad, který můžeme testovat.

Ti, kdo vyznávají silný ateismus obvykle netvrdí, že neexistuje vůbec žádný druh Boha; namísto toho obecně omezují svá tvrzení na to, aby pokryla všechny ty variety Boha, které popisují stoupenci nejrůznějších náboženství. Takže přestože může být nemožné přesvědčivě dokázat, že neexistuje vůbec žádný Bůh, může být možné dokázat, že (řekněme) neexistuje nějaký Bůh popsaný v konkrétní náboženské knize. Může být dokonce možné dokázat, že žádný Bůh popisovaný kterýmkoliv ze současných náboženství neexistuje.

V praxi to ovšem znamená, že domníváme-li se, že neexistuje žádný Bůh popsaný náboženstvími, je to velice blízké přesvědčení, že neexistuje vůbec žádný Bůh. Avšak je dostatečně odlišné, že protiargumenty založené na nemožnosti dokázání neexistence každého druhu Boha nejsou skutečně použitelné.

"Ale co když je Bůh ze své podstaty nezjistitelný?"

Jestliže Bůh a náš vesmír na sebe nějak vzájemně působí, musí mít účinky této interakce nějaký fyzikální projev. Z toho důvodu musí být jeho interakce s naším vesmírem ze zásady zjistitelná.

Jestliže je Bůh ze své podstaty nezjistitelný, musí pak jít o případ, že s naším vesmírem žádným způsobem neinteraguje. Mnozí ateisté by argumentovali tak, že jestliže Bůh s naším vesmírem vůbec neinteraguje, není pak vůbec důležité, jestli existuje nebo ne.

Jestli máme věřit Bibli, Izraelité Boha zjišťovali snadno. Jistě by měl být stále zjistitelný i dnes. Proč se situace tak změnila?

Všimni si, že nevyžaduji, aby Bůh interagoval vědecky ověřitelným, fyzikálním způsobem. Mohl bych teoreticky přijmout nějaké zjevení, nějakou přímou zkušenost Boha. Taková zkušenost by byla nesdělitelná, a nepodléhala by vědeckému ověření -- ale bylo by to nicméně tak přesvědčivé jak jen nějaký důkaz může být.

Ale ať už přímým zjevením nebo pozorováním, musí jistě být možné vnímat nějaké působení zapříčiněné přítomností Boha; jak jinak bych jej mohl rozlišit od všech ostatních věcí, které neexistují?

"Bůh je jedinečný. Je nejvyšším bytím, stvořitelem vesmíru. Musí podle definice existovat."

Věci neexistují jen proto, že jsou tak, jako existující, definovány. Známe toho spoustu o Santa Clausovi -- jak vypadá, co dělá, kde žije, jak se jmenují jeho sobové, atd. Ale to stále ještě neznamená, že Santa existuje.

"Co když se mi tedy podaří logicky dokázat, že Bůh existuje?"

Předně, než začneš se svým dokazováním, musíš navrhnout jasnou a přesnou definici toho, co přesně míníš slovem "Bůh". Logický důkaz vyžaduje jasnou definici toho, co se pokoušíš dokázat.

"Ale každý ví, co se míní slovem 'Bůh'!"

Různá náboženství mají velmi odlišné představy toho, co je 'Bůh'; dokonce se neshodnou na základních věcech, jako např. kolik bohů je, zda jsou mužského nebo ženského pohlaví, a tak dále. Představa ateisty o tom, co lidé míní slovem 'Bůh' se může velmi lišit od tvých vlastních názorů.

"OK, takže když definuji to, co míním slovem 'Bůh', a pak logicky dokážu, že existuje, bude Ti to stačit?"

I po stoletích úsilí ještě nikdo nenavrhnul nezvratný logický důkaz existence Boha. Navzdory tomu však lidé často cítí, že dokáží logicky dokázat, že Bůh existuje.

Naneštěstí o skutečnosti nerozhoduje logika. Dokonce i když bys dokázal přísně dokázat, že Bůh existuje, ve skutečnosti by ses tím moc daleko nedostal. Mohlo by to znamenat, že tvá logická pravidla nezachovávají vždy pravdu -- že systém tvé logiky má díry. Mohlo by to znamenat, že tvé premisy jsou chybné. Mohlo by to být i tím, že skutečnost není logicky konsistentní. Nakonec jediný způsob, jak zjistit, co se opravdu děje, je pozorovat to. Logika ti může pouze dát představu, kde nebo jak se dívat; a většina logických argumentů o Bohu neplní ani tento úkol.

Logika je užitečný nástroj pro analyzování dat a vysuzování z toho, co se děje; ale jestliže spolu logika a skutečnost nesouhlasí, skutečnost vítězí.

"Pak se mi tedy zdá, že tě nikdy nic nepřesvědčí, že Bůh existuje."

Jasná definice slova 'Bůh' plus nějaký objektivní a pádný podpůrný důkaz by stačila přesvědčit mnoho ateistů.

Takový důkaz musí být však objektivní; anekdotický důkaz náboženských zážitků druhých lidí nestačí. A je třeba silného, pádného důkazu, protože existence Boha je mimořádné tvrzení -- a mimořádná tvrzení vyžadují mimořádné důkazy.

"OK, možná si myslíš, že existuje filosofické ospravedlnění ateismu, ale není stále jen náboženskou vírou?"

Jednou z nejběžnějších zábav ve filosofické diskusi je "redefiniční hra". Cynický pohled na tuto hru je takovýto:

Osoba A začne tak, že pronese diskutabilní výrok. Když osoba B zdůrazní, že nemůže být pravdivý, osoba A postupně re-definuje slova, která použila v onom výroku, dokud nedospěje k něčemu, co je osoba B připravena akceptovat. Osoba A pak zaznamená onen výrok, spolu se skutečností, že osoba B s ním souhlasí, a pokračuje se v debatě. Nakonec A užije onen výrok jako "dohodnutý fakt", ale užívá své původní definice všech jeho slov, spíše než ony málo srozumitelné re-definice původně použité k tomu, aby přiměly osobu B s výrokem souhlasit. Spíše než že by B viděl, jak je to zjevně inkonzistentní, bude hrát redefiniční hru A.

Pointa této odbočky je, že odpověď na otázku "Není ateismus náboženským přesvědčením?" kriticky závisí na tom, co se míní slovem "náboženské". "Náboženství" je obecně charakterizováno vírou v nadlidskou vládnoucí moc -- obzvláště v nějaký druh Boha -- a vírou a uctíváním.

(Mimochodem stojí za to zdůraznit, že některé varianty buddhismu nejsou podle takové definice "náboženstvím".)

Ateismus jistě není vírou v nějaký druh nadlidské moci, ani jej nejde kategorizovat uctíváním v nějakém smysluplném významu toho slova. Rozšíření definice slova "náboženský" tak, aby zahrnulo i ateismus, má však sklon vyústit v mnoho jiných aspektů lidského chování, které by se náhle také musely zařadit pod pojem "náboženský" -- jsou to např. věda, politika a sledování TV.

"OK, možná ateismus není náboženstvím v přísném slova smyslu. Ale je jisté, že víra v ateismus (nebo vědu) je stále jen aktem víry, tak jako u náboženství, ne?"

Za prvé, není zcela jasné, že skeptický ateismus je něco, v co člověk skutečně věří.

Za druhé, je nutné přijmout určité množství základních přesvědčení nebo předpokladů, abychom získali nějaký druh smyslu ze smyslových dat, která zakoušíme. Většina ateistů se snaží přijímat co nejméně těchto základních přesvědčení jak jen je to možné; a i ti nejsou vyjmuti z tázání, zda je zkušenost neklame.

Věda má mnoho základních předpokladů. Například se všeobecně předpokládá, že zákony fyziky jsou stejné pro všechny pozorovatele (nebo aspoň pro všechny pozorovatele v inerciálních vztažných soustavách). Toto je tedy druh základních předpokladů, které činí ateisté. Jestliže se takové jednoduché základní představy nazvou "akty víry", potom skoro o všem, co známe, se musí říct, že je to založeno na aktech víry, a termín ztrácí svůj význam.

Slova "víra" (faith) se více užívá při odkazování na úplnou, jistou důvěru (belief) v něco. Podle takové definice nejsou ateismus a věda zcela jistě akty víry (acts of faith). Samozřejmě, že jednotliví ateisté nebo vědci mohou být tak dogmatičtí jako stoupenci náboženství, když tvrdí, že něco je "jisté". Nejde však o všeobecnou tendenci; je mnoho ateistů, kteří by váhali s jistotu tvrdit i to, že existuje vesmír.

Slova "víra" (faith) se rovněž užívá při odkazování na přesvědčení, domněnku (belief) bez podpůrných důkazů. Do této definice jistě nezapadá skeptický ateismus, protože skeptický ateismus nemá žádná přesvědčení (no beliefs). Silný ateismus je této definici blíže, ale ani on jí doopravdy neodpovídá, protože i nejdogmatičtější ateista má sklon odkazovat na experimentální data (nebo jejich nepřítomnost), když tvrdí, že Bůh neexistuje.

"Jestliže ateismus není náboženský, je jistě proti-náboženský, ne?"

Nešťastným sklonem lidské povahy je nálepkovat každého jako buď "pro" nebo "proti", "přítele" nebo "nepřítele". Pravda není tak jasně určená.

Ateismus je postoj, který logicky stojí proti teismu; v tomto smyslu lze o něm říci, že je "anti-náboženstvím". Avšak když náboženští věřící hovoří o ateistech jako o lidech "proti-náboženských", obvykle tím míní, že ateisté cítí nějaký druh antipatie nebo nenávisti vůči teistům.

Tato kategorizace ateistů jako nepřátel náboženství je dosti nefér. Ateistické postoje vůči teistům zahrnují široké spektrum.

Většina ateistů zaujímá postoj "žij a nechej žít". Pokud nejsou dotázáni, obvykle se nezmíní o svém ateismu, snad s výjimkou blízkých přátel. Samozřejmě, že to částečně může být tím, že ateismus není v mnoha zemích "společensky přijatelný"..

Několik málo ateistů je dost proti-náboženských, a mohou se dokonce pokoušet "konvertovat" ostatní, kdykoliv je to možné. Z historického hlediska takoví proti-náboženští ateisté měli jen malý účinek na společnost mimo státy bývalého východního bloku.

(malá odbočka: v Sovětském svazu existovalo původně oddělení církve a státu, přesně jako USA. Sovětští občané měli ze zákona svobodu uctívat to, co chtěli. Instituce "státního ateismu" se objevila tehdy, když se moci v Sovětském svazu chopil Stalin a pokusil se zničit církve, aby získal naprostou moc nad lidmi..)

Někteří ateisté jsou docela slyšet, pokud jde o jejich přesvědčení, ale pouze tehdy, když vidí, že náboženství zasahuje do věcí, do nichž mu nic není -- například, do vlády USA. Tací jednotlivci obvykle mají obavu, aby církev a stát zůstaly odděleny.

"Ale jestliže nedovolíte náboženství, aby mělo svůj hlas při spravování státu, není to totéž jako státní ateismus?"

Zásada oddělení církve a státu je v tom, že stát nemá vydávat zákony týkající se věcí náboženského přesvědčení. Konkrétně to znamená nejen to, že stát nemůže propagovat nějaké jedno náboženství na úkor jiného, ale rovněž to, že nemůže propagovat žádné přesvědčení, které je svou povahou náboženské.

Náboženství přesto mohou mít svůj hlas v debatě o čistě sekulárních záležitostech. Například, náboženští věřící byli z historického hlediska odpovědni za prosazení mnoha politických reforem. Dokonce i dnes je mnoho organizací bojujících za zvýšení zahraniční pomoci založeno jako náboženské kampaně. Pokud bojují za sekulární věci, a pokud nediskriminují nikoho z náboženských důvodů, většina ateistů docela ráda vidí, když mají věřící svůj hlas.

"A co modlitby ve školách? Jestliže není žádný Bůh, proč se starat o to, jestli se lidé modlí?"

Protože lidé, kteří se opravdu modlí, jsou voliči a zákonodárci, a mají sklon dělat věci, které ti, kteří se nemodlí, nemohou jen tak ignorovat. Křesťanská modlitba ve škole rovněž zastrašuje ne-křesťany, i když je jim řečeno, že se k ní nemusejí připojit. Je obzvláště špatné, jestliže modlitbu vede učitel, nebo je jinak úředně schválená.

Rozdíl mezi náboženskými a nenáboženskými přesvědčeními znamená, že je nemožné formulovat smysluplnou modlitbu, která by byla na jakékoliv veřejné události přijatelná pro všechny přítomné.

To je jedním z důvodů, proč systém veřejných škol v USA nemá dovoleno schvalovat konkrétní náboženské víry ve školách prostřednictvím úředně stanoveného času k modlitbě. Děti mají samozřejmě dost svobody modlit se jak chtějí ve svém volném čase; je prakticky vyloučené pokoušet se zabránit modlitbám ve škole.

"Zmínil jsi křesťany, kteří dělají kampaň pro zvýšení zahraniční pomoci. Co ateisté? Proč neexistují žádné ateistické charity nebo nemocnice? Copak ateisté nejsou proti náboženským charitám?"

Existuje mnoho charit bez náboženského účelu, do nichž mohou přispívat i ateisté. Někteří ateisté přispívají rovněž do náboženských charit, kvůli praktickému dobru, které činí. Někteří ateisté dokonce konají dobrovolnickou práci pro charity založené na teistickém základě.

Zdá se, že většina ateistů cítí, že o ateismu nestojí za to křičet v souvislosti s charitou. Pro ně je ateismus prostě jen jednoduchá, zřejmá každodenní záležitost, a zrovna tak charita. Mnozí cítí, že je poněkud levné, neřkuli pokrytecké, využívat prostě charitu jako záminku, jak propagovat určitý soubor náboženských přesvědčení.

Pro "slabé" ateisty je stavba nemocnice pro to, aby mohli říct "Nevěřím v Boha" dost divná představa; je to asi podobné tomu uspořádat večírek, abych mohl říct "Dnes nemám narozeniny". K čemu ten povyk? Ateismus zřídka evangelizuje.

"Řekl jsi, že ateismus není proti-náboženský. Ale není snad reakcí odporu proti tomu, jak byl někdo vychován, jakýmsi způsobem vzpoury?"

Možná ano, pro někoho. Ale mnoho lidí má rodiče, kteří se jim nepokoušejí násilím vnutit žádné náboženské (nebo ateistické) představy, a mnozí z těchto lidí se ze své volby nazývají ateisty.

Rovněž bezpochyby existují případy, kdy si někteří náboženští lidé zvolili náboženství jako reakci odporu proti ateistické výchově, jako způsob, jak se odlišit od svých rodičů nebo vychovatelů. Na druhou stranu si mnozí lidé vybírají náboženství jako způsob, jak se přizpůsobit očekáváním ostatních.

Celkově nemůžeme činit moc závěry o tom, zda jsou ateismus nebo náboženství reakcemi odporu nebo konformismem; ačkoliv obecně mají lidé sklon následovat skupinu spíše než jednat nebo myslet nezávisle.

"Jak se ateisté odlišují od nábožných lidí?"

Nevěří v Boha. To je všechno.

Ateisté mohou poslouchat heavy-metal -- dokonce pozpátku -- nebo mohou dávat přednost Verdiho Requiem, i když znají slova. Mohou nosit havajské košile, mohou na sobě mít černé šaty od hlavy až k patě, mohou dokonce nosit oranžové róby. (mnoho buddhistů nevěří v žádný druh Boha.) Někteří ateisté dokonce nosí u sebe výtisk Bible -- samozřejmě pro to, aby mohli argumentovat!

Ať jsi kdokoliv, je pravděpodobné, že jsi potkal už několik ateistů, aniž bys je poznal. Ateisté jsou obvykle obyčejní lidé co do chování a zjevu.

"Obyčejní? Ale copak nejsou ateisté méně mravní než věřící lidé?"

To záleží na mnoha věcech. Jestliže definuješ mravnost jako poslušnost vůči Bohu, pak jsou ovšem ateisté méně mravnější, protože neposlouchají žádného Boha. Ale když se obvykle mluví o morálce, mluví se o tom, co je přijatelné ("správné") a nepřijatelné ("nesprávné") chování v rámci společnosti.

Lidé jsou společenští živočichové, a aby byli maximálně úspěšní, musejí vzájemně spolupracovat. To je dost dobrý důvod, aby odradil většinu ateistů od "asociálního" nebo "nemorálního" chování, čistě z důvodu sebezáchovy.

Mnozí ateisté se chovají "mravně" nebo "soucitně" jednoduše proto, že cítí přirozený sklon vcítit se do ostatních lidí. Takže proč se starají o to, co se děje ostatním? Nevědí, prostě jsou takoví.

Je přirozené, že existují někteří lidé, kteří se chovají "nemravně" a pokoušejí se zneužít ateismus k ospravedlnění svého jednání. Avšak existuje stejné množství lidí, kteří se chovají "nemravně" a potom se pokoušejí zneužít náboženství k ospravedlnění svých činů. Například:

"Tady je důvěryhodné tvrzení, které zaslouží plně přijmout: Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky....Ale právě z tohoto důvodu mi byla ukázána milost, aby ve mně... Ježíš Kristus mohl zjevit Svou neomezenou trpělivost jako příklad pro ty, kdo v něj věří a přijímají věčný život. Nuže sláva a čest králi věčnému, nesmrtelnému, neviditelnému, jedinému Bohu, navždy a navěky."

Výše zmíněný citát pochází z prohlášení učiněném u soudního dvora 17. února 1992 Jeffreym Dahmerem, známým hromadným vrahem a kanibalem z Milwaukee, stát Wisconsin. Zdá se, že na každého masového vraha ateistu je jeden věřící masový vrah. Ale co triviálnější morálka?

Průzkum uskutečněný Roper Organization zjistil, že se zhoršilo chování po zážitcích tzv. "opětovného narození". Zatímco pouze 4% respondentů prohlásilo, že byli dohnáni k intoxikaci před "znovuzrozením," 12% tak učinilo po konverzi. Podobně 5% užívalo ilegální drogy před konverzí, 9% poté. Dvě procenta připustila, že se zúčastnila nezákonného sexu před spasením; 5% potom.
["Freethought Today", září 1991, str. 12.]

Takže se zdá, že při nejlepším náboženství nemá monopol na mravné chování.

Samozřejmě, že hodně lidí je konvertováno na (a z) křesťanství během dospívání a ve svých raných dvacátých letech. To je také období, kdy lidé začínají pít a stávají se sexuálně aktivními. Mohlo by tomu být tak, že výše zmíněná čísla pouze indikují, že křesťanství nemá žádný vliv na mravní chování, nebo má účinek nedostačující k tomu, aby vedl v naprostý pád do nemravnosti.

"Existuje něco takového, jako ateistická morálka?"

Jestli máš na mysli "Existuje něco takového jako morálka pro ateisty?", potom odpověď je ano, jak je vysvětleno nahoře. Mnozí ateisté mají představy o morálce, které jsou přinejmenším tak silné jako ty, které mají nábožní lidé.

Jestli máš na mysli "Má ateismus charakteristický morální kód?", potom je odpověď ne. Ateismus sám o sobě neimplikuje nic moc o tom, jak se má osoba chovat. Většina ateistů se chová podle mnoha stejných "mravních zásad" jako teisté, ale z odlišných důvodů. Ateisté pohlížejí na morálku jako na něco stvořené lidmi, podle toho, jak lidé cítí, že by svět 'měl' fungovat, spíše než že by ji chápali jako soubor pravidel nařízených nějakou nadpřirozenou bytostí.

"Nejsou ale pak ateisté prostě jen teisté, kteří popírají Boha?"

Studie Freedom From Religion Foundation zjistila, že více než 90% ateistů, kteří se účastnili výzkumu, se stali ateisty, protože podle nich náboženství nefunguje. Zjistili, že náboženské víry jsou fundamentálně neslučitelné s tím, co pozorují kolem sebe.

Ateisté nejsou nevěřícími z nevědomosti nebo popíráním; jsou nevěřícími vlastním výběrem. Valná většina z nich strávila čas studiem jednoho či více náboženství, někdy do velmi velké hloubky. Učinili pečlivé a uvážené rozhodnutí odmítnout náboženské přesvědčení.

Samozřejmě, že toto rozhodnutí je možná nevyhnutelným důsledkem osobnosti toho kterého jednotlivce. Pro od přirozenosti skeptického člověka, je volba ateismu často tou jedinou, která dává smysl, a z toho důvodu jediná volba, kterou osoba může čestně zvolit.

Slovo "popírat" může znamenat "nepřijmout pravdu čeho". Jedině v tomto smyslu ateisté popírají existenci Boha. nejsou ve stavu "popírání špatné zprávy" ("in denial"), záměrného ignorování důkazů; ani nutně pozitivně nepotvrzují neexistenci Boha.

"Ale jistě je to tak, že při debatování o Bohu tímto způsobem jde o nevyslovené uznání, že existuje, ne?"

Ani v nejmenším. Lidé mluví o Santa Clausovi každé vánoce; to neznamená, že leze dolů komínem a nechává nám všechny dárky. Hráči fantasy her debatují o všech možných druzích podivných bytostí, od skřetů a skřítků až po titány a mínotaury. Ani ti neexistují.

"Ale nechtějí snad ateisté věřit v Boha?"

Ateisté žijí své životy jako by nebyl nikdo, kdo na ně dozírá. Mnozí z nich si nepřejí být pozorováni shůry, bez ohledu na to, jak dobrosrdečná by taková postava "Velkého bratra" ("Big Brother") mohla být.

Někteří ateisté by rádi byli schopni věřit v Boha -- no a co? Měl by člověk v něco věřit pouze proto, že chce, aby to byla pravda? Rizika takového postoje by měla být zřejmá. Ateisté se často rozhodnou, že chtít věřit v něco nestačí; pro víru musí být důkazy.

"Ale ovšem, že ateisté nevidí žádné důkazy existence Boží -- ve svých duších nejsou ochotni je vidět!"

Mnozí, jestli ne většina ateistů, byli předtím věřící. Jak bylo vysvětleno výše, valná většina z nich vážně zvažovala možnost, že Bůh existuje. Mnozí ateisté trávili čas v modlitbách a pokoušeli se dosáhnout Boha.

Ovšem je pravda, že někteří ateisté postrádají otevřenou mysl; ale předpokládat, že všichni ateisté jsou zaujatí a neupřímní, je urážlivé a primitivní. Poznámky jako "Ovšemže Bůh existuje, jen se nedíváš správně," budou pravděpodobně vnímat jako povýšenecké.

Jistěže, přeješ-li si účastnit se filosofické diskuse s ateisty, je krajně důležité, abys jim dal výhodu pochybnosti a předpokládal, že jsou upřímní, jestliže říkají, že hledali Boha. Jestliže nejsi ochotný věřit, že jednoduše říkají pravdu, je veškerá debata k ničemu.

"Není pro ateistu celý život naprosto bezúčelný a zbytečný?"

Mnozí ateisté žijí cílevědomý život. Rozhodují se o tom, co si myslí, že dává životu smysl, a tyto cíle sledují. Pokoušejí se učinit své životy významuplnými, nikoliv přáním si věčného života, ale tím, že budou mít vliv na životy jiných lidi, kteří budou žít po nich. Například nějaký ateista může věnovat svůj život politickým reformám, v naději, že zanechá svou stopu v dějinách.

Je přirozeným lidským sklonem hledat "smysl" nebo "záměr" v náhodných událostech. Avšak není nijak zřejmé, že "život" je tím druhem věci, která má "smysl".

Jinými slovy, ne všechno, co vypadá jako problém, je skutečně věc, na kterou je možné se smysluplně ptát. Někteří ateisté se domnívají, že pokládat si takové otázky jako "Jaký význam má život?" je stejně hloupé, jako ptát se "Jaký význam má šálek kávy?". Věří, že život nemá žádný cíl nebo význam, ale že prostě je.

A rovněž, jestliže je potřeba nějaký druh mystické vnější síly, aby dala něčí existenci "význam", není pak jisté, že to činí jakoukoliv hypotetickou existenci boha samotného nesmyslnou?

"Tak jak ateisté hledají útěchu v čase nebezpečí?"

Je mnoho způsobů, jak získat útěchu:

Může to vypadat jako dost prázdný a křehký způsob, jak čelit nebezpečí, ale co na tom? Měli by snad jednotlivci věřit v nějaké věci jen proto, že jsou útěšné, nebo by měli čelit realitě bez ohledu na to, jak krutá může být?

Koneckonců, jde o rozhodnutí jednotlivce, kterého se to týká. Většina ateistů není schopna věřit v něco, v co by jinak nevěřili, pouze proto, že díky tomu cítí útěchu. Dávají přednost pravdě před potěchou a uvažují, že jestliže je pátrání po pravdě někdy rozesmutní, je to prostě jen smůla. Pravda často bolí.

"Neobávají se ateisté toho, že by se náhle mohlo ukázat, že se mýlí?"

Odpověď je : "Ne, a co vy?"

Mnozí ateisté jsou ateisty již celé roky. Za tu dobu se setkali s mnoha argumenty a mnoha předpokládanými důkazy existence Boha, ale shledali je všechny neplatnými nebo nepřesvědčivými.

Tisíce let náboženské víry ještě nepřineslo žádný dobrý důkaz existence Boha. Ateisté tudíž mají sklon cítit, že je nepravděpodobné, že by někdo dokázal, že se mýlí v bezprostřední budoucnosti, a přestávají se toho obávat.

"Takže proč by teisté měli zpochybňovat svou víru? Nedají se zde použít stejné argumenty?"

Nedají, protože přesvědčení, která se zde zpochybňují, nejsou podobná: slabý ateismus je "automatickým skeptickým "postojem"; netvrdí nic. Silný ateismus je negativní přesvědčení (belief). Teismus je velmi silné positivní přesvědčení (belief).

Ateisté někdy rovněž argumentují tím, že teisté by měli pochybovat o své víře kvůli reálné škodě, kterou může způsobit -- nejen věřícím, ale všem ostatním.

"O jaký druh škody jde?"

Náboženství představuje obrovskou finanční a pracovní zátěž lidstva. Nejde jen o to, že věřící utrácejí své peníze na církevní stavby; pomysli jen na všechen ten čas a úsilí utracené na stavění kostelů, modlení a tak dále. Přestav si, jak by se toto úsilí dalo lépe využít.

Mnozí teisté věří v zázračné léčení. V minulosti se stalo už mnoho případů, že nemocní lidé byli "léčeni" knězem, přestali brát léky, které jim předepsali lékaři, a následkem toho zemřeli. Někteří teisté zemřeli proto, že odmítli z náboženských důvodů krevní transfúzi.

Je pravděpodobné, že opozice katolické církve vůči kontrole porodnosti -- a obzvláště používání kondomů -- zvětšuje problém přelidnění v mnoha zemích třetího světa a přispívá k celosvětovému šíření AIDS.

Jak víme z minulosti, jsou někteří věřící ochotni raději své děti zabít, než by jim dovolili, aby se staly ateisty nebo si vzaly někoho odlišného náboženství. Náboženští vůdci ospravedlňovali vraždění z důvodu boje proti blasfémii.

V historii bylo mnoho náboženských válek. I když přijmeme argument, že náboženství není pravou příčinou těchto válek, přesto bývá používáno k jejich účinnému ospravedlnění.

"Takoví lidé nebyli skutečnými věřícími. Pouze tvrdili, že jsou věřící, byl to pro ně jen druh výmluvy."

To docela připomíná chybný myšlenkový závěr žádný skutečný Skot.

Co činí z člověka skutečného věřícího? Existuje tolik náboženství Jedné Pravdy, že je to těžko stanovit. Podívejme se na křesťanství: existuje v něm mnoho konkurujících si skupin, každá z nich je přesvědčena, že právě oni jsou ti jediní skuteční křesťané. Někdy dokonce bojují a zabíjejí se navzájem. Jak má pak ateista rozhodnout, kdo je pravý křesťan a kdo ne, když dokonce hlavní křesťanské církve jako katolická církev a anglikánská církev si toto nedokážou rozhodnout mezi sebou?

Nakonec většina ateistů přijímá pragmatický pohled a rozhoduje se tak, že každý, kdo se nazývá křesťanem a používá křesťanskou víru nebo dogma k ospravedlnění svých činů, by měl být považován za křesťana. Možná, že někteří z těchto křesťanů pouze překrucují křesťanské učení pro své vlastní cíle -- ale je jistě, že může-li Bible být tak snadno zneužita k podpoře ne-křesťanských činů, nemůže být moc morálním zákoníkem, ne? Jestliže je Bible Slovo Boží, proč je neučinil méně snadné pro misinterpretaci? A jak víte, že to, v co věříte, nejsou jen perverze toho, co váš Bůh zamýšlel?

Jestliže neexistuje jeden jediný nedvojsmyslný výklad Bible, potom proč by ateista měl brát jeden z výkladů za správný a jiný ne, jen proto, že vy to říkáte? Lituji, ale jestliže někdo tvrdí, že věří v Ježíše a že vraždil ostatní, protože Ježíš a Bible mu to přikázali, musíme jej nazývat křesťanem.

"Je zřejmé, že takové extrémní druhy přesvědčení by měly být zpochybňovány. Ale protože nikdo ještě neprokázal, že Bůh neexistuje, musí být velmi nepravděpodobné, že základnější náboženské představy sdílené všemi vírami (faiths) jsou nesmyslné."

Běžnost mnoha jednoduchých náboženských přesvědčení (beliefs) je sotva překvapující, jestliže přijmeš názor, že náboženství je výtvorem společnosti. Z toho úhlu pohledu si náboženství vypůjčila představy, které přispívají ke stabilní společnosti -- jako je úcta k autoritám, zákaz vraždy, a tak dále.

A navíc, mnoho běžných náboženských témat přešlo na pozdější náboženství. Například se předpokládá, že Desatero přikázání Starého zákona, ve skutečnosti má své kořeny v Chamurabiho zákoníku.

Tvrzení, že jen proto, že něco nebylo prokázáno jako nesprávné, je méně pravděpodobné, že to je nesmyslné, neplatí. Jak už bylo zmíněno dříve v tomto dialogu, pozitivní tvrzení (tj. kladné výroky, že něco je, jaké je atd. pozn. překl.) týkající se existence entit je inherentně mnohem těžší vyvrátit důkazem než negativní tvrzení. (tj., že něco není, pozn. překl.) Nikdo nikdy neprokázal, že jednorožci neexistují, a je o nich mnoho příběhů, ale to ještě neznamená, že jsou pravděpodobné, že nejde o mýty.

Je tudíž mnohem oprávněnější držet automaticky negativní tvrzení, než positivní tvrzení. Samozřejmě, že "slabí" ateisté mohou namítnout, že netvrdit nic je ještě lepší.

"Nu dobře, jestliže je ateismus tak dobrý, proč existuje tolik teistů?"

Obliba nějaké víry (belief) má bohužel jen málo co dělat s tím, jestli a jak moc je "správná", nebo zda-li "funguje"; jen uvažte, kolik lidí věří v astrologii, grafologii a jiné pseudovědy.

Mnozí ateisté cítí, že chtít věřit v bohy je jednoduše lidská slabost. Je jisté, že v mnoha primitivních lidských společnostech umožňuje náboženství lidem vyrovnat se s jevy, kterým adekvátně nerozumějí.

Samozřejmě, že obsah náboženství se nevyčerpává jen tímto. V industrializovaném světě nalézáme lidi, věřící v náboženská vysvětlení jevů přesto, že existují dokonale adekvátní přirozená vysvětlení. Náboženství může vzniknout jako pokus o vysvětlení světa, ale dnes slouží také jiným účelům. Například u mnoha lidí plní náboženství sociální funkci, protože poskytuje pocit společenství a soupatřičnosti.

"Ale náboženství se vyvinula v tolika kulturách. To přece jistě musí něco znamenat?"

Opravdu nic to neznamená. Většina náboženství je si jen povrchně podobná; například je dobré se vzpomenout, že náboženství jako buddhismus a taoismus postrádají jakýkoliv druh pojmu Boha v křesťanském slova smyslu. Zkrátka, mezi náboženstvími není shody v tom, co je vlastně Bůh. Z toho důvodu je jedním z problémů, kterým musíte čelit, jestliže si přejete debatovat o Bohu s ateistou, problém přesné definice toho, co daným slovem míníte vy.

Většina náboženství rovněž snadno spílá konkurenčním náboženstvím, takže je dost divné používat jedno náboženství ke zkoušce a ospravedlnění jiného.

"A co všichni ti slavní vědci a filosofové, kteří došli k závěru, že Bůh existuje?"

Za prvé, povšimněte si, že výzkumy typicky zjišťují, že v boha věří okolo 40% vědců; takže věřící jsou mezi vědci v menšině. (nejnovější průzkum provedli Edward J. Larson a Larry Witham, v r. 1996, a byla o něm zpráva v časopisu "Nature".)

Na každého vědce nebo filosofa, jenž věří v nějakého boha, existuje jeden, který nevěří. Kromě toho, jak už bylo zmíněno, pravda nějaké víry není určena tím, kolik lidí v ni věří. Rovněž je důležité vědět, že ateisté nepohlížejí na slavné vědce nebo filosofy stejným způsobem, jakým teisté pohlížejí na své náboženské vůdce.

I slavný vědec je pouze člověk; může být odborníkem v některých oborech, ale když hovoří o jiných věcech, nemají jeho slova žádnou zvláštní váhu. Mnoho uznávaných vědců se znemožnilo tím, že hovořili o předmětech, které leží mimo oblasti jejich odbornosti.

Rovněž si povšimněte, že i názory slavných vědců bere vědecké společenství se skepsí. I uznávaní odborníci v nějaké konkrétní oblasti vědy musejí stále poskytovat důkazy pro své teorie; věda spočívá na reprodukovatelných, nezávisle potvrzených výsledcích. Nové teorie, které jsou neslučitelné s velkou oblastí existujícího vědeckého poznání, bývají podrobeny obzvláště pečlivému zkoumání; ale jestliže je daná práce správná a experimentální data reprodukovatelná, nové teorie nahradí staré.

Například jak speciální teorie relativity tak kvantová mechanika byly vysoce kontroverzní a vyžadovaly, aby velká část existující vědecké teorie byla vyhozena do smetí. Přesto byly obě relativně rychle přijaty, poté, co rozsáhlé experimenty prokázaly jejich správnost. Pseudovědecké teorie jako například kreacionismus jsou odmítnuty nikoliv proto, že jsou kontroverzní, ale protože prostě neobstojí v základním vědeckém zkoumání. (Viz FAQs na talk.origins pro další informace; <URL: http://www.talkorigins.org/>.)

Dokument konstruování logického argumentu pojednává více o vědecké verifikaci a důkazu autoritou..

"Takže skutečně říkáš, že široce rozšířená víra v náboženství nic neindikuje?"

Ne tak docela. Zcela jistě je známkou toho, že dané náboženství má vlastnosti, které je pomáhaly tak daleko rozšířit.

Teorie memetiky hovoří o tzv. "memech" (memes) -- souborech myšlenek, které se umí propagovat mezi lidskými myslemi, podle analogie s geny. Někteří ateisté se domnívají, že náboženství jsou soubory obzvláště úspěšných parazitujících memů, které se šíří tak, že povzbuzují své hostitele k tomu, aby konvertovali ostatní. Některé memy se vyhýbají zničení tím, že odrazují věřící od pochybování o daném učení, nebo použitím skupinového nátlaku (peer pressure) zabraňují bývalým věřícím přiznat, že se mýlili. Některé náboženské memy dokonce povzbuzují své hostitele k ničení hostitelů ovládaných jinými memy.

Samozřejmě, že v memetickém pohledu není žádná konkrétní ctnost spojená s úspěšnou propagací nějakého memu. Náboženství není dobrá věc kvůli tomu, že v ně věří množství lidí, o nic více, než je dobrá choroba kvůli množství lidí, kteří ji dostali.

Memetický přístup ovšem nemá moc co říci o pravdivosti informace v memech.

"I kdyby náboženství nemělo zcela pravdu, tak aspoň přináší důležitá poselství. Jaká jsou základní poselství ateismu?"

Ateisté propagují mnoho důležitých myšlenek. Následující seznam tvoří jen některé z nich; nebuďte překvapeni, že vidíte myšlenky, které jsou rovněž přítomny v některých náboženstvích :

A nakonec to nejdůležitější:

 

Díky za čas, který jste věnovali přečtení tohoto dokumentu.

 


© mathew 1995-1997. All rights reserved.

(c) 2003 překl. Manfred de la Sense

hlavní stránka