HOLBACHIA - ATEISTICKÝ WEB

Z druhé strany zrcadla

/sbírka citátů slavných věřících/

Augustin Aurelius

Tomáš Akvinský

Mistr Eckhart

Blaise Pascal

Augustin Aurelius

"Kdo jest dobrým křesťanem, ať je přesvědčen, že Pána Boha jest pravda, ať ji nalezne kdekoliv." (O nauce křesťanské, kniha II, hlava 18)

"Ale znova jsem se tázal: Kdo mne stvořil? Zdaž ne Bůh můj, nejen dobrý, nýbrž samo podstatné dobro? Odkud tedy pochází, že chci zlo a nechci dobra, takže zasluhuji spravedlivého trestu? Kdo tedy do mne vložil a zasel sad hořkosti, když jsem celý stvořen od nejsladšího Boha? Je-li původcem ďábel, odkud sám ďábel?... Odkud se v něm vzala ta zlá vůle, aby se stal ďáblem, když od nejlepšího Stvořitele byl učiněn andělem naprosto dobrým?" (Vyznání, kn. VII, hlava III)

"Nedopustil jsi však, aby příval mých myšlenek mne oderval od té víry, kterou jsem věřil, že jsi, že Tvá podstata jest nezměnitelna, že Ty jsi prozřetelnost a spravedlnost lidí, že v Kristu, svém Synu a našem Pánu a v Písmě svatém, doporučeném autoritou Tvé katolické církve, ukázal jsi lidstvu cestu k onomu životu, jenž následuje po této smrti. Když jsem tyto pravdy pro sebe zachránil a neochvějně do svého srdce vštípil, hledal jsem s plamennou touhou původ zla." (Vyznání, kn. VII, hlava VII)

"....co se porušuje, ztrácí nějaké dobro. Kdyby tedy bylo zbaveno všeho dobra, bylo by zbaveno i svého bytí; neboť kdyby i potom zůstalo bytí a nemohlo již podlehnouti zkáze, stalo by se lepším, že by totiž nezůstalo neporušitelným. Co však jest pošetilejším než tvrzení, že věci zbavené všeho svého dobra, stávají se lepšími? Jsou-li totiž zbaveny všeho dobra, musí nutně býti zbaveny i svého bytí. Pokud tedy jsou, jsou dobré; cokoliv tedy jest, jest dobré. Ono pak zlo, o jehož původu jsem tolik pátral, není podstatou; kdyby totiž bylo podstatou, bylo by dobré." (Vyznání, kn. VII, hl. XII.)

"Na Tobě vůbec není zla, a nejen na Tobě, nýbrž ani na celém Tvém stvoření, neboť mimo tento vestmír není ničeho, co by mohlo do něho vniknouti a porušiti Tebou stanovený řád. Jen některé jednotlivosti, jež neprospívají jiným, se považují za zlé; ale tytéž jednotlivosti, pokud prospívají jiným, jsou dobré a i samy o sobě jsou dobré." (Vyznání, kn. VII, hl. XIII.)

"Nejsou zdrávi na duchu ti, kterým se nelíbí něco z Tvého stvoření...." (Vyznání, kn. VII, hl. XIV.)

"Zdaž nejsou plni smyslnosti ti, kteří nám praví: "Co vlastně dělal Bůh, než stvořil nebe a zemi? Neboť - tak pokračují - byl-li až dosud nečinným a ničeho netvořil, proč ustavičně nezůstal v téže nečinnosti, v níž byl dříve?....jak možno mluviti o pravé věčnosti tam, kde povstává vůle, které před tím nebylo?" (Vyznání, kn. XI., hl. X.)

"Srovnání (tj. času a věčnosti, pozn. editora) není vůbec možné.....ve věčnosti nic neplyne, nýbrž ona celá jest stále přítomna...."

"Jestli se slovem "nebe a země" rozumí všechno stvoření, pak pravím otevřeně: "Než stvořil Bůh nebe a zemi, nedělal nic."" (Vyznání, kn. XI., hl. XII)

"Stvořil jsi všechny časy a jsi přede všemi časy, nebylo však času dříve, než byl čas." (Vyznání, kn. XI., hl. XIII) :))

"..o slově "nikdy" nelze mluviti tam, kde není času." (Vyznání, kn. XI. hl. XXX) :)))))

"Velký jsi, Hospodine, a vší chvály hodný. .... Ty povzbuzuješ člověka, aby Tě s radostí chválil, neboť stvořil jsi nás pro sebe a nepokojné jest srdce naše, dokud nespočine v Tobě!" (Vyznání, kn.I., hl. I.)

Tomáš Akvinský

Mistr Eckhart

"Člověk se nesmí spokojit s myšleným Bohem: neboť jak myšlenka pomine, pomine i takový Bůh. Člověk musí mít bytostného Boha, který je daleko povznesen nad všecky myšlenky člověka a stvoření. Takový Bůh nepomíjí, leda by se člověk od něho vůlí odvrátil." (Naučení, 6)

"Musíš vědět, že podnět k nectnosti přináší pravému člověku vždycky velké požehnání a užitek..... Takový člověk si zaslouží daleko větší chválu, jeho odměna je větší a jeho ctnost je ušlechtilejší...... Neboť ctnost se zdokonaluje jen zápasem.... Sklon ke hříchu není hřích, ale chtít hřešit, to je hřích...." (Naučení, 9)

"Dobro má k dobrému stejnou moc jako zlo ke zlému. pamatuj si: i kdybych nikdy neudělal žádný zlý skutek, přece mám-li vůli ke zlému, mám hřích, jako bych ten skutek vykonal. Velice rozhodnou vůlí bych mohl udělat tak velký hřích, jakko kdybych zabil celý svět, ač bych přitom žádný skutek neprovedl." (Naučení, 10)

"Kdo má více vůle, má i více lásky." (Naučení, 10) :)

"Věz ale, že přátelé Boží nikdy nejsou docela bez útěchy, neboť cokoli Bůh chce, to je jejich nejvyšší útěchou, ať je to utěšené nebo neutěšené." (Naučení, 10) :)

"Ta nejlepší rada, jak najít Boha, je najít ho tam, kde se ho vzdáš." (Naučení, 11) :))))))

"K tomu Bůh míří ve všech věcech, abychom se vzdali vůle." (Naučení, 11)

"Kdybychom se nevzdali vůle, nemohli bychom před Bohem věru udělat vůbec nic. Ale kdybychom dospěli tak daleko, že bychom se vzdali celé své vůle, a kdybychom se odvážili zřeknout všech věcí navenek i uvnitř kvůli Bohu, pak bychom byli udělali všechno - ne dříve." (Naučení, 11)

"Dokonalá a pravá vůle je teprve to, když člověk úplně vstoupí do vůle boží a zbaví se svévole." (Naučení 11)

"Člověk, který by se úplně zbavil všeho svého, by byl tak obklopen Bohem, že by se ho žádná stvořená věc nemohla dotknout, aniž by se nejdřív dotkla Boha. Co by k němu mělo přijít, muselo by k němu přijít skrze Boha; tam by dostalo svoji chuť a stalo by se božským." (Naučení, 11)

Blaise Pascal

Není řídký případ, že musíme lidem vytknout přílišnou důvěřivost.

Je to přirozená vada, podobně jako nevěra, a stejně zhoubná.

Pověrčivost.

 

Spatřovat rozhodující pravidlo pro své přesvědčení v tom, že vám to či ono někdo řekl, je zcela pochybené; naopak nevěřte ničemu, dokud se nevžijete do představy, že jste o tom od druhých nikdy nic neslyšel.

Ne hlas ostatních, ale jen souhlas se sebou samým a vytrvalý hlas vašeho rozumu má být vodítkem vaší víry.

 

Snadno si dovedu představit člověka bez rukou, bez nohou, bez hlavy (jen zkušenost nás přece učí, že hlava je nezbytnější než nohy). Ale nedovedu si představit člověka, který nemyslí. To by byl kámen nebo němá tvář.

 

Člověk je pouhá třtina, to nejslabší, co chová příroda; ale je to třtina myslící. Kdyby šlo o to, rozdrtit ho, nebylo by zapotřebí, aby se chápal zbraně celý vesmír; stačí ho zabít pára, kapka vody. Ale kdyby ho vesmír skutečně drtil, i pak by byl člověk vznešenější než jeho ničitel, poněvadž by věděl, že umírá, a chápal by, v jaké výhodě je proti němu vesmr. A vesmír o tom neví nic.

Všechna naše důstojnost spočívá tudíž v myšlení....

 

....nebylo by přece možné, aby si lidé vymyslili tolik nepravých náboženství, kdyby nebylo žádé pravé. Proti tomu lze namítnout, že i divoši mají náboženství; ale na to je odpověď: je to proto, že o něm slyšeli, jak se zdá podle vyprávění o potopě, podle obřízky, svatoondřejského kříže atd. :)

 

Když pozorujeme, jak se nějaký úkaz dostavuje vždycky stejně, uzavíráme z toho, že jde o přírodní nutnost: jako že zítra vyjde slunce atd. Ale příroda nám to často vyvrátí a nepodrobí se vlastním pravidlům.

 

Rozum nám poroučí mnohem neúprosněji než každý pán; neboť neposlušnost vůči pánu na nás přivolá neštěstí a neposlušnost vůči rozumu z nás dělá blázny.

 

Všechno naše uvažování nakonec podléhá citu.

Fantazie však je podobná i protilehlá citu; a to tak, že oba ty protiklady nedovedeme rozlišit. Jeden tvrdí, že můj cit je fantazie, jiný, že jeho fantazie je cit. Potřebovali bychom pravidlo. Rozum se k tomu nabízí, ale ten lze vychýlit na všechny strany.

A tak žádné pravidlo nemáme.

 

Je v nás nemohoucnost podat důkaz, s níž nic nesvede žádný dogmatismus.

Je v nás představa o pravdě, a s tou nic nesvede žádný pyrrhoismus.

 

Když o některé věci neznáme pravdu, je dobře, upokojí-li lidského ducha nějaký obecný omyl: například jestliže připisujeme měsíci změny ročních období, šíření chorob apod.; vždyť základním neduhem člověka je všetečná zvědavost na to, co nemůže znát, a žije-li v omylu, není to pro něho tak zlé, jako když žije s touto neužitečnou zvědavostí. :)))))

Pravá přirozenost člověka, jeho pravé dobro a pravá ctnost a pravé náboženství jsou věci, jejichž poznání je neoddělitelné.

Kazatel ukazuje, že člověk bez Boha je zcela nevědomý a nevyhnutelně nešťastný, neboť chtít a nebýt s to je neštěstí. Člověk přece chce být šťastný a mít jistotu o nějaké pravdě. A zatím nemůže ani vědět, ani nemůže netoužit po vědění. Nemůže dokonce ani pochybovat. :)

Podrobení i užívání rozumu; v tom spočívá pravé křesťanství. :))))

Podřídíme-li všechno rozumu, na našem náboženství nebude nic tajemného ani nadpřirozeného.

Porušíme-li principy rozumu, naše náboženství bude nesmyslné a směšné. :)

 

Posledním krokem rozumu je uznat, že nekonečně mnoho věcí jej přesahuje. Jen slabý rozum nedospěje až k tomuto poznání.

A jestliže ho přesahují věci přirozené, co potom, jde-li o nadpřirozené? :)

 

Srdce má své důvody, o kterých rozum vůbec neví; poznáváme to z tisícerých věcí.

Pravím, že srdce miluje přirozeně svrchovanou bytost a stejně přirozeně i sebe, podle toho, jak se čemu oddá; a podle vlastní volby se proti jednomu či druhému zatvrzuje. Vy jste odmítli jedno a druhé si ponecháváte. Je to z rozumu, že milujete sebe? :)

 

Boha cítí srdce, a nikoliv rozum. V tom právě je víra: Bůh citelný srdci, ne rozumu.

 

.... Jako kdyby jen rozum byl s to dávat nám poučení! Kéž by se bylo Bohu zlíbilo, abychom ho naopak nikdy nepotřebovali a abychom všechno věděli instinktem a citem! Jenomže příroda nám toto dobrodiní odepřela..... :))))))

 

Pravá výmluvnost se výmluvnosti vysmívá, pravá mravnost se vysmívá mravnosti. To znamená, že mravnost založená na smýšlení se vysmívá mravnosti ducha, která nemá pravidla.

Neboť smýšlení je něco, k čemu náleží cítění, stejně jako k duchu náležejí vědomosti. Jemnost je součástí smýšlení, geometrie je součástí ducha.

Vysmívat se filosofii znamená filosofovat opravdově. :))))

_______________________________________________

Lidé si Platóna a Aristotela nepředstavují jinak než v rozložitých profesorských talárech. Byli to však opravdoví muži a nelišili se od ostatních, smáli se s přáteli, a když je bavilo pustit se do svých Zákonů a svých Politik, dělali to pro kratochvíli. Byla to nejméně filosofická a nejméně vážná část jejich života. Nejfilosofičtější bylo žít prostě a pokojně. :)

O politice psali, jako by chtěli stanovit pravidla pro správu blázince. A jestliže se tvářili, jako by šlo o něco významného, dělali to jen proto, že znali blázny, pro které to psali a kteří se pokládali za krále a císaře. Vžívali se do jejich zásad, aby pokud možno zmírnili zlo jejich bláznovství. :)

 

Opravdový muž. Musí být takový, aby se nemohlo říci, že je "matematik", ani že je "kazatel", ani "je výmluvný", ale: "je to opravdový muž". Jenom tato obecná vlastnost se mi líbí.

Vybaví-li se nám při pohledu na člověka vzpomínka na jeho knihu, je to špatné znamení. :)))))))))))

Protože člověk nemůže být všestranný a vědět všechno, co se o čemkoli dá vědět, má vědět trochu ode všeho.... Taková všestrannost je hezčí. :))))

...Řád.... Trochu vím, co to je a jak málo lidí mu rozumí. Žádná lidská věda jej nemůže dodržet.

....Nejsme schopni dosáhnout ani pravdy, ani dobra. :)

Štěstí není ani mimo nás, ani v nás. Je v Bohu a mimo nás i v nás. :)

Proti filosofům, kteří mají Boha bez Ježíše Krista....Jakže! oni poznali Boha a jejich jediným přáním nebylo, aby ho lidé milovali, ale aby se zastavili u nich! Chtěli, aby lidé dobrovolně hledali své štěstí v nich. :))))))))

...Co je pravdivé a dobré, patří nám jen zčásti, jen smíšené se zlým a nepravým.:)

[Rozum je rozumný] jen natolik, aby přiznal, že dosud nebyl s to nic spolehlivého objevit.

Ze všeho nejvíc žasnu, když vidím, že každý nežasne nad vlastní slabostí. :)

Člověk se má sám znát. Kdyby to nepomohlo, aby našel pravdu,alespoň mu to pomůže uspořádat svůj život, a není nic správnějšího.

...Nikdy přece nemilujeme žádnou bytost, jen její vlastnosti. :)))))))))))

Čas tiší bolesti i sváry, poněvadž se měníme. Nejsme už tíž jako dřív; ani ten, kdo ukřivdil, ani ukřivděný už nejsou týmiž lidmi. Jestliže by například někdo rozhněval nějaký národ a setkal ses ním až po dvou pokoleních, stále to budou Francouzi, ale ne už tíž. :))))))))))))))))))))

(Nemohu odpustit Descartovi: v celé své filosofii by se nejraději obešel bez Boha; ale přece jen si nemohl pomoci a připsal mu ono cvrnknutí, které uvedlo svět do pohybu; pak už nemá s Bohem co dělat.)

Co je to, co v nás pociťuje slast? Je to ruka? Je to paže? Je to maso? Nebo krev? Uvidíme, že to musí být něco nehmotného.:)))))))))))))))

Byli filosofové, kteří přemohli své vášně - jaká hmota by toho byla schopna? :)))))))))))))))))

Lidé jsou tak nevyhnutelně blázniví, že nebýt bláznem by znamenalo bláznit jiným způsobem bláznovství.:)))))))))

______________________________________

Mám před sebou různá náboženství, navzájem rozporná a tudíž vesměs nepravá, až na jedno. Každé chce, aby mu lidé věřili na jeho vlastní záruku, a vyhrožuje nevěřícím. Kvůli tomu jim ovšem věřit nebudu. Kdokoli může říkat něco takového; každý se může vydávat za proroka. Vidím však náboženství křesťanské a v něm nacházím proroctví, což je něco, co každý nedokáže.:))))))

Představme si množství lidí v okovech, vesměs odsouzenců k smrti, a den co den jsou někteří z nich rdoušeni před zraky ostatních; ti, kdo zůstanou, spatřují v postavení bližních osud vlastní, a tak hledí jedni na druhé s bolestí a bez naděje a čekají, až na ně dojde řada. Toto je obraz postavení člověka.

Celé srdce prahne poznat, v čem spočívá pravé dobro, aby za ním šlo; nic by mi kvůli věčnosti nebylo příliš drahé.:))))))))

[Písmo] praví, že Bůh je Bohem skrytým, že od chvíle, kdy byla přirozenost pokažena, ponechal Bůh lidi v zaslepení a z toho mohou vyjít jen prostřednictvím Ježíše Krista, bez něhož je všechno spojení s ním přerušeno....

Víra ovšem říká něco, co neříkají smysly, netvrdí však opak toho, co ony vnímají; je nad nimi, ne proti nim.:))))))))))))

[Boží moudrost:] "Nyní však již nejste v tom stavu, v jakém jsem vás vytvořila. Stvořila jsem člověka svatého, nevinného, dokonalého, naplnila jsem ho poznáním a porozuměním, vyjevila jsem mu svou slávu a své divy. Lidské oko tehdy patřilo na boží velebnost. Člověk nebyl vydán napospas tmám, které ho oslepují, ani smrti a strastem, jež ho skličují.

Avšak on nesnesl takovou slávu, aniž podlehl domýšlivosti. :))))))))))))))))))))))))) /zvýrazněno Manfredem/

Kdyby bylo jen jedno náboženství, Bůh by tím byl zcela zjevný... :)

Jak daleko je od poznání Boha k lásce k němu! :)))))))))))))

Nevěřící by se měli neprve politovat, jsou ve svém stavu tak jak tak dost nešťastní.

Neměli by se urážet, ledaže by to prospělo, jim to však škodí. :))))))))))

 

Ateisté musí říkat věci dokonale jasné. Nijak ovšem není dokonale jasné, že duše je hmotná. :)))))))))))))))))))))))))

Zahanbující pro zatracence bude též, až uvidí, že je odsoudil vlastní rozum, jímž přece chtěli soudit křesťanské náboženství. :)

Není-li člověk stvořen pro Boha, proč je šťastný jedině v Bohu?

Jesltiže člověk pro Boha je stvořen, proč Bohu tolik vzdoruje?

 

Připojí-li se k nekonečnu jednotka, nijak je nezvětší, stejně jako přidá-li se k nekonečné míře stopa; konečno se vedle nekonečna ztrácí a stává se čirou nicotou...

 

Víme, že nekonečno je, a neznáme jeho podstatu...

 

Víme přece, že existuje a jakou má podstatu konečno, poněvadž jsme sami koneční a máme rozlohu jako ono.

Víme, že nekonečno existuje, a nevíme, jakou má podstatu, poněvadž má rozlohu jako my, ale nemá hranice jako my.

Kdo by měl za zlé křesťanům, že pro svou víru nemohou uvést důkazy, vždyť přece vyznávají náboženství, které nemohou dokázat....Kdyby [svou víru] dokazovali, nedodrželi by slovo; jen chybí-li jim důkaz, nechybí jim smysl. :)))))))))))))) /na tento "argument" navazuje úvaha známá jako "Pascalova sázka", pro její objasnění viz zde/.

Rozum postupuje pomalu a s tolika zřeteli, podle tolika principů, s nimiž musí stále počítat, že každou chvíli ochabne a zbloudí, poněvadž nevzal všechny principy v úvahu. Cit takto nepůsobí: účinkuje naráz a vždycky je hotov účinkovat. Musíme tedy založit svou víru na citu; jinak bude neustále kolísat. :))))))))))))))))))))))))

Všechna víra spočívá na Ježíši Kristu a Adamovi a všechna mravnost na žádostivosti a milosti.

"Nebýt zázraků, nebyl bych křesťanem," pravil svatý Augustin. :)))))))))))))))))))))))))

Učence, kteří mu nejsou zavázáni slibem, papež nemá rád a bojí se jich. :))))))))))))))))))

Zbožnost je něco jiného než pověra. :))))))))))))))))))))))))))) (třešnička na dortu, pozn. Manfred)