HOLBACHIA - ATEISTICKÝ WEB

Seznam obvyklých mýtů, nedorozumění a dalších otázek kolem ateismu a vysvětlení

 

Hitler byl ateista.
Einstein: "Bůh nehraje v kostky."
Gödelův teorém neúplnosti
Komunismus je nutně ateistický systém. Ateismus nutně vede k levičáctví (pravičáctví).
Nejsou ateisté satanisté?
Ockhamova břitva
Pascalova "sázka" čili Proč je výhodnější věřit v Boha.

Adolf Hitler byl ateista.

Hitler byl ateista a podívejte, co způsobil!"

Adolf Hitler rozhodně nebyl ateista. Jak sám řekl:

Lidový člověk obzvláště má posvátnou povinnost, každý ve své vlastní církvi, přinutit lidi, aby přestali mluvit povrchně o Boží vůli, a skutečně naplnili Boží vůli, a neumožnit znesvěcování slova Božího. [původní kurzíva]

Neboť Boží vůle dala lidem jejich podobu, jejich podstatu, a jejich schopnosti. Kdokoliv kdo ničí Jeho práci, vyhlašuje válku Hospodinovu stvoření, boží vůli. Tudíž, ať je každý člověk činný, každý ve své vlastní církvi, jak chcete, a ať každý člověk přijme za svou první a nejposvátnější povinnost být proti komukoliv, kdo svou činností slovem či skutkem vystupuje mimo svazky své náboženské komunity a pokouší se dostat do jiné.

[...]

Z toho důvodu dnes věřím, že jednám v souladu s vůlí všemocného Stvořitele: tím, že se bráním proti Židovi, bojuji za dílo Hospodina. [původní kurzíva]
[Adolf Hitler, z "Mein Kampf", překlad do angličtiny Ralph Mannheim.]

Hitler se jistě občas jevil jako teista, a prohlašoval se za křesťana:

Führer dal na srozuměnou těm, kdo byli zasvěceni do konečného řešení, že zabíjení by se mělo provádět co nejhumánněji je to možné. To bylo v souladu s jeho přesvědčením, že dodržuje Boží příkaz vyčistit svět od škůdců. Jako člen v dobrém postavení římské církve navzdory znechucení z její hierarchie ("Jsem teď stejně jako dříve katolík a vždy jím zůstanu" [přímá citace Hitlera]), nesl s sebou učení, že Žid je vrahem Boha. Vyhubení tudíž mohlo být prováděno bez bodavých výčitek svědomí, protože pouze jednal jakožto trestající ruka Páně -- pokud vše bylo prováděn neosobně, bez krutosti.
[John Toland (nositel Pulitzerovy ceny),
z díla "Adolf Hitler", str. 507, popis podzimu 1941.]

Citaci Hitlera "Jsem teď stejně jako dříve katolík..." si zaznamenal do deníku Gerhard Engel, SS adjutant, v říjnu 1941. Hitler hovořil v soukromí, nikoliv před masovým publikem, a tak je obtížné odmítnout celou poznámku jako lži propagandy. (tj. jako pouhé řečnické figury, kt. by Hitler použil na ovládnutí masy, ale nemyslel je vážně, pozn. překl.)

Ovšem to, že někdo zlý věří v něco, ještě nečiní onu víru v toto něco nesprávnou. Je rovněž docela možné, že Hitler lhal, když tvrdil, že věří v Boha. Jistě přesto nemůžeme soudit, že byl ateistou.

Einstein a "Bůh nehraje v kostky"

"Albert Einstein věřil v Boha. Myslíte si, že jste chytřejší než on?"

Einstein skutečně jednou učinil poznámku, že "Bůh nehraje kostky [s vesmírem]". Tato citace se běžně uvádí jako důkaz, že Einstein věřil v křesťanského Boha. Ovšem takto použitá je vytržena z kontextu; vypovídá totiž o Einsteinově odmítnutí přijmout některé aspekty nejpopulárnějších výkladů kvantové teorie. A navíc, Einsteinovo náboženské pozadí bylo židovské spíše než křesťanské.

Co si Einstein myslel o Bohu ukazuje lépe následující citace::

"Věřím v boha Spinozy, jenž se odhaluje v organizované harmonii toho, co existuje, nikoliv v boha, který se stará o osudy a činy lidských bytostí."

Einstein uznával kvantovou teorii jako nejlepší dostupný vědecký model pro fyzikální data. Nepřijmul tvrzení, že tato teorie je úplná nebo že pravděpodobnost a náhodnost jsou základními součástmi přírody. Domníval se, že bude nalezena lepší, úplnější teorie, která by nepotřebovala statistické interpretace nebo náhodnost.

Dosud žádná taková lepší teorie nebyla nalezena, a mnoho důkazů nasvědčuje tomu, že nalezena nikdy nebude.

Jeden delší Einsteinův citát se nachází ve sborníku "Science, Philosophy, and Religion, A Symposium", publikovaném Sjezdem o vědě, filosofii, a náboženství v jejich vztahu k demokratickému způsobu života, Inc., New York, 1941. Říká v ní::

Čím více je člověk naplněn uspořádanou pravidelností všech událostí, tím pevnější se stává jeho přesvědčení, že vedle této uspořádané pravidelnosti nezbývá už žádný prostor pro příčiny odlišné povahy. Pro něj neexistuje ani zákon lidský ani božský jako nezávislá příčina přírodních událostí. Dogma o nějakém osobním Bohu zasahujícím do přírodních událostí bezpochyby nikdy nebude moci být vyvráceno [jeho kurzíva], v pravém slova smyslu, vědou, neboť toto učení se vždy může uchýlit do těch sfér, do nichž vědecké poznání dosud ani nebylo schopno vkročit.

Ale jsem přesvědčen, že takové chování na straně představitelů náboženství by nejenže bylo nedůstojné, ale rovněž osudové. Neboť učení, které se může udržovat nikoliv v jasném světle, ale pouze v temnotě, nutně ztratí svůj vliv na lidstvo, a způsobí to nevyčíslitelnou škodu lidskému pokroku. Ve svém zápase o etické dobro musejí učitelé náboženství mít dost odvahy vzdát se dogmatu osobního Boha, čili, vzdát se onoho zdroje strachu a naděje, jenž v minulosti vložil tolik obrovské moci do rukou kněží. Ve svém úsilí budou muset využít těch sil, které jsou schopné kultivovat dobré, pravdivé a krásné v lidstvu samotném. To je bezpochyby obtížnější, ale nesrovnatelně úctyhodnější úkol....

Einstein rovněž pravil:

Byla to ovšem lež, co jste četli o mých náboženských přesvědčeních, lež, která je systematicky opakována. Nevěřím v osobního Boha a nikdy jsem to nepopíral, ale jasně jsem to vždy vyjádřil. Jestliže je ve mně něco, co lze nazvat náboženským, pak je to nespoutaný obdiv ke stavbě světa potud, pokud ji naše věda umí odhalit.

Předchozí citát je z dopisu, který Einstein napsal anglicky 24. března 1954. Nachází se v knize "Albert Einstein: The Human Side", editovanou Helen Dukasovou a Baneshem Hoffmanem, kterou vydal Princeton University Press. Z téže knihy je rovněž následující citát:

Nevěřím v nesmrtelnost jedince a považuji etiku za výlučně lidský zájem, za nímž není žádná nadlidská autorita.

Ovšem skutečnost, že Einstein si zvolil nebýt křesťanem, sama o sobě neimplikuje, že křesťanství je nesprávné.

 

Gödelův teorém neúplnosti

"Gödelův teorém neúplnosti ukazuje, že je nemožné, aby Bible byla zároveň pravdivá a úplná."

Gödelův první teorém neúplnosti se používá na jakýkoliv konzistentní formální systém, který:

Gödel ukázal, že v jakémkoliv takovém systému S je možné formulovat výraz, který říká "Tento výrok je v S nedokazatelný".

Kdyby takový výrok byl v S dokazatelný, pak by S bylo nekonzistentní. Z toho důvodu každý takový systém musí být buď neúplný nebo nekonzistentní. Jestliže je nějaký formální systém neúplný, potom existují výroky v rámci tohoto systému, u nichž nemůže být prokázána platnost ani neplatnost ('pravda' nebo 'nepravda') v rámci tohoto systému.

V základě se Gödelův první teorém neúplnosti točí kolem toho, jak přimět formální systémy formulovat obměnu "paradoxu lháře". Klasická věta vyjadřující tento paradox v češtině je "Tato věta je nepravdivá."

Povšimněte si, že jestliže je nějaká propozice nerozhodnutelná, formální systém nemůže ani dedukovat, že je nerozhodnutelná. (Toto je Gödelův druhý teorém neúplnosti, který je celkem složité dokázat.)

Logika užívaná při teologických diskuzích je zřídka dobře definovaná, takže tvrzení, že Gödelův teorém neúplnosti demonstruje, že je nemožné dokázat (nebo vyvrátit) existenci Boha, jsou sama osobě (tj. izolovaně) bezcenná.

Je možné triviálně definovat nějaký formální systém, v němž je možné dokázat existenci Boha, jednoduše tak, že tato existence Boha bude uvedena jako axiom. (Je však nepravděpodobné, že ateisté budou něco takového chápat jako přesvědčivý důkaz.)

Může být možné uspět při vytvoření nějakého formálního systému vystavěného na axiomech, s nimiž budou souhlasit jak ateisté tak teisté. Potom může být možné ukázat, že Gödelův teorém neúplnosti platí pro tento systém. Avšak to by stále nedokazovalo, že je nemožné dokázat, že Bůh existuje v rámci toho systému. A navíc by nám to jistě neřeklo nic o tom, zda je možné dokázat existenci Boha obecně.

Musíme si rovněž uvědomit, že všechny tyto hypotetické formální systémy nám neříkají nic o skutečné existenci Boha; formální systémy jsou pouze abstrakce.

Další časté tvrzení je, že Gödelův teorém neúplnosti demonstruje, že nějaký náboženský text (Bible, Kniha Mormon nebo cokoliv) nemůže být zároveň konzistentní a univerzálně platný. Avšak náboženské texty nejsou formální systémy, takže taková tvrzení jsou nesmyslná.

Komunismus je nutně ateistický systém. Ateismus vede k levičáctví a komunismu.

Není nutně pravda. Jeden z prvních komunistů byl věřící dominikán Tomasso Campanella (nemluvě o Platonovi a jeho "Ústavě", Politea), oproti tomu deista Voltaire, ateista D.Hume nebo později agnostik T.H. Huxley a ateista B. Russell rozhodně nebyli komunisty. Rovněž v novější době vědci (Einstein, Dawkins, Hawking) nebo spisovatelé (A.C. Clarke) jsou ateisté a nejsou ani komunisté ani nacisté ani nutně levicově zaměření.

Nejsou ateisté satanisté?

Ateisté nevěří v žádný druh nadpřirozených božských bytostí. Chápou Satana jako bytost, která je každým coulem tak mytologická a neexistující jak Bůh.

(Tato odpověď předpokládá křesťanské chápání toho, co je "satanské"; ti, kdo se nazývají Satanisté, mají často velmi odlšiné pojetí Satana.)

Ockhamova břitva

Vilém z Ockhamu formuloval myšlenkovou zásadu, která se stala známou jako Ockhamova břitva. Ve své původní podobě říká "Jsoucna by neměla být rozmnožována bez nutnosti; ENTIA NON SUNT MULTIPLICANDA PREATER NECESSITATEM." (tuto formulaci používali pozdní nominalisté; V.O. užil formulaci: FRUSTRA FIT PER PLURA, QUOD POTEST FIERI PER PAUCIORA, zbytečné je činit s větším, co lze učiniti s menším). To jest, jestliže můžeš vysvětlit něco bez předpokládání existence nějakého jsoucna, pak to udělej. To jednodušší ze dvou řešení je blíže pravdě. (pozor: netýká se jednoduchosti jako takové, např. jakéhokoliv nesprávného, ale jednoduchého vysvětlení, ale případu, kdy existují dvě možná podobná řešení problému, z nichž jedno musí předpokládat více principů, zatímco stejného výsledku, tj. vysvětlení, lze dosáhnout jednodušeji!)

Dnes, když lidé mluví o Ockhamově břitvě, často ji vyjadřují obecněji, např. "Přijímej vždy nejjednodušší řešení."

Význam pro ateismus má v tom, že se můžeme podívat na dvě možná vysvětlení pro to, co vidíme kolem sebe:

Za předpokladu, že obě vysvětlení se slučují s fakty, může Ockhamova břitva naznačovat, že bychom měli přijmout jednodušší z obou řešení -- řešení číslo jedna. Bohužel, někteří argumentují, že existuje třetí, ještě jednodušší řešení:

Tato třetí volba nás logicky vede k solipsismu, který mnozí lidé považují za nepřijatelný.

Pascalova "nejlepší sázka" aneb Proč je výhodnější věřit v Boha

"Jestliže věříte v Boha a ukáže se, že se mýlíte, neztrácíte nic -- ale jestliže nevěříte v Boha a ukáže se, že se mýlíte, přijdete do pekla. Tudíž je bláznivost být ateistou."

Tento argument je znám jako Pascalova sázka (vymyslel ho Blaise Pascal). Má několik nedostatků.

Za prvé, nenaznačuje, které náboženství třeba následovat. Ve světě existuje přece mnoho vzájemně se vylučujících a rozporných náboženství. Tento problém se často popisuje jako problem "vyhnout se nesprávnému peklu". Jestliže je někdo stoupencem jednoho náboženství, může skončit v nějaké verzi pekla jiného náboženství.

I když předpokládáme, že existuje Bůh, neplyne z toho, že existuje jeden jedinečný Bůh. V kterého bychom měli věřit? A jestliže budeme věřit ve všechny, podle čeho se rozhodneme, které příkazy následovat?

Za druhé, výrok, že "Jestliže věříte v Boha a ukáže se, že se mýlíte, neztrácíte nic," není pravdivý. Předpokládejte, že věříte v nesprávného Boha -- pravý Bůh by vás mohl za vaši bláznivost potrestat. Uvažte rovněž ta úmrtí, k nimž došlo vinou toho, že lidé odmítli léky ve prospěch modliteb.

Další dírou v argumentu je to, že je založen na předpokladu, že dvě možnosti jsou stejně pravděpodobné-- nebo aspoň mají srovnatelnou pravděpodobnost. Jestliže ve skutečnosti možnost toho, že existuje Bůh, je blízká nule, stává se argument mnohem méně přesvědčivějším. Takže bohužel, argument pravděpodobně přesvědčí pouze ty, kdo již v Boha věří.

Mnozí rovněž cítí, že u intelektuálně poctivých lidí se víra (belief) zakládá na důkazech, a určitém množství intuice. Není to věc vůle nebo analýzy výhod a nevýhod (cost-benefit analysis).

Formálně řečeno, skládá se celý argument ze čtyř tvrzení:

  1. Člověk neví, zda Bůh existuje.
  2. Nevíra v Boha je špatná pro věčnou duši, jestliže Bůh existuje.
  3. Víra v Boha nemá žádné důsledky, jestliže Bůh neexistuje.
  4. Tudíž je v zájmu člověka, aby věřil v Boha.

K tomuto argumentu existují dva přístupy. První je chápat výrok č.1 jako předpoklad a výrok č.2 jako jeho důsledek. Problém je, že neexistuje skutečně žádný způsob, jak dospět k výroku č.2 z výroku č. 1 cestou jednoduchého logického vyplývání. Oba výroky prostě jeden z druhého neplynou.

Alternativním postojem je tvrdit, že výroky 1 a 2 jsou oba předpoklady. Problém zde je, že výrok č.2 je pak jednoduše předpoklad, který tvrdí, že křesťanský postoj, a pouze křesťanský postoj, souhlasí s oním předpokladem. Takže celý argument se zcvrkává na "Jestliže jsi křesťan, je v tvém zájmu věřit v Boha" -- což je dost tupá tautologie, a nikoliv způsob, jakým Pascal zamýšlel, aby byl chápán.

Jestliže rovněž ani nevíme, že Bůh existuje, proč bychom měli brát výrok č.2 spíše než nějaký podobný předpoklad? Není zrovna tak pravděpodobné, že by se Bůh hněval na lidi, kteří si zvolili víru kvůli osobnímu prospěchu? Jestliže je Bůh vševědoucí, bude jistě vědět, kdo opravdu věří a kdo věří jen ze sázky. Ty druhé odmítne ... za předpokladu, že se vůbec stará, zda-li v něj lidé opravdu věří.

Občas se namítá, že osoba, která si vybere věřit na základě Pascalovy sázky, může pak nějak přejít ke skutečné víře. Bohužel, většina ateistů si nemyslí, že je možné udělat takový skok.

A navíc, tento hypotetický Bůh může požadovat více než jen prostou víru; skoro všichni křesťané věří, že křesťanský Bůh vyžaduje od svých stoupenců prvek důvěry a poslušnosti. To vyvrací od základů tvrzení, že jestliže věříte, ale mýlíte se, nic neztratíte.

A konečně, jestliže je tento Bůh dobrý a spravedlivý Bůh, jistě bude soudit lidi podle jejich skutků v životě, nikoliv podle toho, zda v něj náhodou věří. Nějaký bůh, který posílá dobré a laskavé lidi lidi do pekla není zrovna ten, kterého by většina ateistů chtěla uctívat.

 

 

 

 

(c) 2003 kompilace a překlad Manfred de la Sense